- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Aby on a ona mohli pořádný vztah budovat, musí vztah pořádně začít
Všechny problémy, které ve vztazích vidíme, jsou z toho, že jeden, druhý nebo oba nejsou pro pěkný vztah použitelní! Nedorostli. K možnosti žít pěkný vztah dosud nedospěli, neudělali krok do větší čestnosti a pravdivosti svého žití… Těla jim sice vyrostla, ale uvažování zůstalo dětské, pubertální: domáhají se, bojují nebo jsou naopak ustrašení, přikrčení v koutku.
Položíme-li si dlaně na desku stolu a popojíždíme s nimi, je to stav, ze kterého svou cestu k pravému partnerovi všichni začínáme. Deska stolu ukazuje plochý život, ruce se občas setkají, narazí do sebe. Tak vypadá vztah s tím nepravým, s nevyzrálým člověkem - kterým může být náš partner, ale také nepoužitelní pro pěkný vztah můžeme být my sami osobně. Jako bezradné děti přimáčknuté k zemi: bolavé, bez rozhledu, trpící ve srážkách a potyčkách.
Nikam nevedoucích nabídek je nekonečná řada
V plochosti žití jsou v nabídce všichni lidé z minulých životů i ze současnosti, kteří se nezajímají o svůj osobní růst. Žijí v představě, že současný stav jim pro pěkný život stačí. (Takových lidí je v nabídce pro nikam nevedoucí vztah celá řada.)
Dokud se sami „z desky stolu“ neuvolníme, jiné nežli nepravé lidi nepotkáváme! A můžeme třeba i celý život promarnit v bolesti a v opakujících se potyčkách.
Když ti to stačilo…
Od rozvodu k setkání s tím pravým u mě uběhlo dvanáct let. Během těch dvanácti let jsem se snažila navázat pěkný vztah, a mátlo mě, že to nešlo. K žádným pořádným koncům jsme vztah nedovedli a navíc po rozchodu jsem se dozvěděla, co jsem s tím dotyčným žila v minulém životě. Podivila jsem se, proč jsem nebyla varována předem, s kým se to dávám dohromady. Jenže já jsem v době setkání dosud na sobě moc poctivě nepracovala (např. jsem nevěřila v možnost pěkného vztahu, protože mí rodiče ani lidé kolem mě nic pořádného nežli. Tak jsem si neuměla představit, že bych něco krásného mohla žít já - a spokojila jsem se s málem). Byla jsem pevně přimáčknutá „k desce stolu“, nedala jsem si hodnotu. Neřekla jsem si: vztah si začnu jen s tím pravým, nic jiného - nežli to nejlepší – žít nebudu! Stačilo mi „sbírat drobky“, tak jsem jen drobky dostala.
A když jsem se po rozchodu dozvěděla, s kým jsem se o vztah snažila, že jsme se už setkali kdysi dávno a on nebyl vůbec vlídný, naopak brutální a omezený, byl to pro mě šok…
Muži byli ve svaté válce a nás děti nechali s ženami samotné ve tvrzi. Nebylo nikoho, kdo by nás ochránil, když hordy nájezdník táhly krajem. Matka věděla, že je zle a hledala spásu útěkem do lesa. Nejmenší dítě nesla na ruce, další dvě se jí držely za ruku. A já jako nejstarší, tak čtrnáctiletá, jsem běžela vedle ní. Nájezdníci přijížděli, už bylo slyšet dusot jejich koní. „Zachraň se alespoň ty“, řekla matka a strčila do mě, abych utíkala. Dala jsem se do běhu mezi stromy. V běhu jsem se ohlédla a spatřila, jak muži na koních vyjeli z houštiny. Ale to je ten, se kterým jsem žila ve vztahu!!! Sekl mečem a jednou ránou zabil mé dva malé sourozence běžící vedle matky, druhou ranou matku i malé dítě v jejím náručí…
Přehlíživost, povrchnost, necitlivost - to všechno v něm dosud zůstalo a já jsem to z plochosti svého žití, zaslepena zamilovaností, nerozpoznala.
Už víme, že vztah začíná v našich myšlenkách, že myšlenky jsou tím, co předchází vztahům a že nenajdeme pravého partnera tak dlouho, dokud na sobě neuděláme změny směrem k větší pravdivosti, čistotě vlastního života. Myšlenky týkající se našich názorů na vztah i naše ostatní myšlenky o rodině, práci, zdraví – to vše si můžeme představit jako jemné předivo, ze kterého se tká síť. Myšlenky očima nevidíme, tak ani síť tvořená z názorů, postojů, závěrů, rozhodnutí není počátku vidět. Nějaký čas je pro naše smysly (zrak, sluch, hmat…) nerozpoznatelná. Její dopad cítíme průběžně a v našem srdci (v duši), ale ne všichni své pocity správně vyhodnocujeme. Často zvítězí jiné potřeby nežli láska a pravda – třeba chuť už konečně s někým být - jako se to stalo mně při výběru nájezdníka za partnera.
Abychom nezůstali trvale v pomýlení, myšlenky se po čase ukáží v podobě, kterou uvidíme jasněji nežli jenom jako pocity. V reálu dochází k nedorozuměním, k hádkám, k nemožnosti se domluvit, k nechuti hledat společnou cestu dál… až to může vrcholit zdravotními potížemi, jak se to stalo mně: začala jsem mít dechové potíže. Lapala jsem po dechu a musela jsem s pravdou ven – v našem vztahu není vzájemná pravda a láska, nejde nám to, nikam to nevede, takto v hrubých neshodách žít nemohu a nebudu. S kým nenajdeme společnou cestu dál, která je pro oba dva smysluplná, tam není možné ani vztah budovat - vzájemně si dávat impulzy k růstu, tzv. vzájemně se pro lepší a lepší vztah vychovávat.
Často ale slyší slova: „Ale mně se na začátku vztahu zdálo, že to bude to pravé – a zase to byla jenom zamilovanost! Jde vůbec poznat, kdy se skutečně jedná o vztah s tím pravým a nejsou to jenom růžové brýle mámení nasazené zamilovaností?“ Jak se v tomto vyznat, to si povíme příště.
Bohumila, www.cestastesti.cz
Další články autora |
Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...