a je-li ten, kdo hledá: muž, pak otázka bude Je možné někde potkat tu pravou? Jde to vůbec, těšit se ze vztahu – a nejenom během zamilovanosti, ale užívat si pohodu i po několika letech? A čím to je, že někomu vztahy šlapou
jako hodinky a druhému vůbec nefungují? To nás někdo rozpočítává a někomu přiřkne štěstí a druhému předurčí celoživotní trápení? Pod krkem nás drží osud, a pokud se nám nedaří, není úniku, protože si musíme odžít, co je nám osudem dáno? Jsme zajatci jakýchsi vnějších vlivů, nějakého cizího rozhodnutí, díky kterému pak žijeme anebo nežijeme pěkné vztahy anebo je to úplně jinak a žádný dopředu určený osud neexistuje? Ale my, protože si lásku či trápení ve vztazích neumíme vysvětlit, tak si slovy ´osud, osudovost´ pomáháme?
Tolik je názorů na vztahy, kolik je lidí – každý máme ten svůj… osobní, ověřený.
Já osobně jsem byla ve vztazích děsný ´matla´, protrápila jsem se celým dětstvím i dobou následující – až do chvíle, kdy jsem si přes nemoc a neutěšené manželství ve třiceti letech uvědomila, že už to dál postaru nejde. Tři roky po sobě vždy celý měsíc v nemocnici se zánětem v dutině břišní, k tomu úmrtí milovaného otce na rakovinu, úraz kolene na lyžích a můj kolaps, kdy jsem únavou přestala chodit… Známí mně doporučili léčitele, u něho tří měsíční dieta bez masa, cukru a alkoholu s vysvětlením, jak moje nemoci souvisí s tím, co prachmizerně žiji ve vztazích i sama k sobě… a že jsem nad propastí, z níž nebude návratu, pokud půjdu stejným směrem dál.
A já jsem nechtěla zemřít jako otec, který se v manželství utrápit – už kvůli dětem, které tenkrát chodily do školy, jsem potřebovala žít...
Poctivě jsem držela dietu a u zdravého životního stylu jsme pak už zůstala - začala jsem i cvičit jógu, na kurzu sebepoznání jsem se naučila naslouchat nápovědám svého svědomí. Nefunkční vztah jsem ukončila, učila jsem se vážit si daru života a zvládat život poctivě, zodpovědně.
Pozitivní změny na těle i ochota naslouchat signálům své duše (svého svědomí) znamenaly otevření si informačního ´kanálu shůry´ a začala smršť úplně jiných informací nežli takových, které jsem slyšela od rodičů, vrstevníků, učili jsme se je ve škole. A mezi nimi bylo i to, jak je to se vztahy na planetě Zemi. Informace jsem využívala k nápravě: posléze jsem se znovu vdala – s tím pravým – se kterým i druhé desetiletí je báječnou procházkou růžovým sadem.
A jaké zásady vedou k pohodě a štěstí? Všichni je známe či alespoň tušíme… ale protože k nim pozemští vědci mlčí, děláme, že neexistují. A o jaké na Zemi nešířené informace jde? O VLASTNOSTI MYŠLENEK, O ENERGII v nich obsaženou, která není žádnou nicotou, ale silou, která se nás přímo týká, protože MY LIDÉ JÍ DISPONUJEME. A to všichni bez rozdílu, i ti, kteří si energii myšlenek neuvědomují anebo ji popírají. Myšlenkám je totiž jedno, co si o nich myslíme. Je to normální fyzika, je to jedna z energií – jako třeba zemská přitažlivost, energie gravitační, kterou na rozdíl od energie myšlenek už vědci znají, zaznamenali ji, doložili i výpočtem.
A že by energie myšlenek mohla být jemnější konzistence, proto se doposud nedala vědeckou cestou poznat a vědci se tváří jakoby neexistovala? Nevědí: odkud pochází, kde se rozprostírá ani jaké má vlastnosti, jaký dopad na člověka... Ani to, že člověk je jediná bytost ve vesmíru, která umí díky energii myšlenek vzpomínat na myšlenky minulé, VYBÍRÁ SI podle svého zájmu JAKÝMI MYŠLENKAMI SE BUDE ZAOBÍRAT... a citem a rozumem POSUZUJE dopad svých rozhodnutí, UVĚDOMUJE SI, zda úvahy byly přínosem nebo je dobré je opustit a VĚNOVAT SE SMYSLUPLNĚJŠÍM...
A že právě v pochopení energie myšlenek by mohlo být gró k pěkným vztahům? Protože člověk by nemusel být hříčkou osudu, obětí, ale vztahy by si díky energii myšlenek tvořil? A pokud se někdo přiklání k názoru ´osudovosti, předurčenosti, nemožnosti zlepšení´, že by to byla pouhopouhá výmluva, bavila by ho dosud pozice oběti: s chutí by nadával, naříkal, očekával, že ho budou lidé litovat? A to všechno proto, aby si nemusel přiznat, že za to co žije je spoluzodpovědný, aby nemusel pohnout svým ´pozadím´ a odpracovat si, co je třeba?...
Vymlouvat se je snazší nežli si odpracovat, co v minulosti zanedbal.
A první zásada pěkných vztah je ta, že KOHO BAVÍ POZICE OBĚTI: KDO NADÁVÁ, NAŘÍKÁ, sebe nevidí coby tvůrce svých vztahů, toho je třeba ´překročit´, vyhnout se mu, nenechat se jím brzdit. Zabývat se jím by bylo ono pověstné házení hrachu na zeď. Nejde o to takovými lidmi pohrdat, ale UKÁZAT JIM NA SVÉM PŘÍKLADU, že pěkné vztahy, pěkný život je možný. A odloží-li svou pozici oběti a budou-li chtít následovat dobré věci, potom je naše RUKA KU POMOCI pro ně nabídnutá.
UVĚDOMIT SI SEBE COBY TVŮRCE svých vztahů a odložit osobní nadávání a naříkání stranou coby nepotřebné, to je ZAPOČETÍ CESTY vedoucí k pohodovým vztahům. Další informace příště.
