Chci být zdravý, řekl Tomáš. ´A kdo ti v tom brání?´

Potřebuji poradit, ničemu nerozumím, bojím se toho, co je a co bude, v hlavě se mi motá páté přes deváté. ´Tak se přestaň motat a ptej se, na co chceš.´ To můžu? 

´Ano.´ A kdo mi odpoví? ´"Světlo" v tobě, skrze hlásek svědomí.´ A "Ono "ví něco víc, nežli co mě napadá? ´Ptej se a uvidíš.´

Dobře, tak proč občas stůňu?

´Zdravý jsi, když jsi v rovnováze.´ Tomu nerozumím. To žiju na houpačce, že mluvíš o rovnováze? ´Dá se to tak říci. Anebo si představ kyvadlo hodin milionkrát zvětšené, které když se vychýlí na jednu či druhou stranu, člověk se rozkolísá, ztratí pevnou půdu pod nohama, je nestabilní, náchylný k problémům: smutku, únavě, úrazům, zmatku ve vztazích, nebo i nemocem.´

A já jsem teď rozkolísaný? ´Ano. A nejenom ty. Celé lidstvo.´

A jak se nám to přihodilo?

´Připomenu ti dvě "vykolejení" týkající se přímo oblasti ve které žiješ: Evropy. Jedno je z doby vzdálenější, jedno je současné. To vzdálenější znáš z historie: vrcholilo kolem roku 1000 n.l. Poddaným byl vnucen názor, že Země je rovná jako deska. A život pozemský má jediný cíl: je to příprava na blahobyt, který čeká lidi nahoře, nad tou deskou - v nebi. Ovšem až po smrti a jenom ty hodné, kteří budou na slovo poslouchat. Vedle vyhrožování upálením na hranici lidé u moci i slibovali, že umí vyčistit svědomí, ovšem když jim za to bude zaplaceno (když si lidé koupí tzv. odpustek).

´Takže používali: "bič" a "cukr" - teror a plané sliby. Měli to dobře vymyšlené… A lidé tomu věřili? ´Ti hloupější ano.´ A ostatní? ´Báli se, a tak ze strachu ohnuli záda a mlčeli. Dřeli od svítání do soumraku, aby neumřeli hlady a k tomu viděli, jak si mocní bezpracně užívají blahobytu už tady, na Zemi.´ Ale někteří se teroru nepodřídili. ´Ano, a taky za to zaplatili životem - statisíce přemýšlivých mocní za živa upálili.´

Ale ne všechny.

´To ne, odvaha, jiskra naděje, pravda – ta se trvale umlčet nedá.´

Někteří časem odmítali papouškovat texty, které pro ně mocní vymysleli a prohlásili je za pravdu, chtěli víc. Postupně vznikaly stánky vzdělanosti: university, ke slovu se dostávaly vědní obory...´

Závaží se převážilo z jednoho vychýlení, kdy lidé věřili bludům do vychýlení na druhou stranu: ve víru v to, co se dá vědecky doložit, na co se dá sáhnout - a díky čemu si zajistí blahobyt už tady na Zemi…´Tak proč se na to ptáš, když všechno víš?´ Tohle jsem někde četl, ale ve víře ve vědu a techniku nevidím nic špatného!

´Taky to nic špatného není, je to úžasná věc, jen touhou po blahobytu v hmotné oblasti jste se opět dostali do vychýlení!!!´

Takže máme vědu a techniku odložit a zase věřit bludům? ´Ale kdepak, pro vyváženost života, která znamená i zdraví, se musíte z minulosti poučit – vážit si vědeckých objevů, ale netoužit jen po hmotných statcích – ty si stejně do hrobu neodnesete.

Zdraví těla znamená mít "zdravé" mezilidské vztahy založené na vzájemné důvěře a pomoci (tím si zvýšíte osobní imunitu). Zdravý vztah potřebujete nastolit i k planetě: přestat ji plundrovat, znečišťovat… neničit prostředí drobným částečkám života, které tu byly už dávno před vámi (třeba virům).

Z nemocného vychýlení do bezohledného drancování na úkor druhých se vrátit do nabídky: nabízet ruce ke spolupráci – a to jak lidem, tak i celé Přírodě.´

To zní logicky, ale nezdá se mi, že by s tím někdo chtěl začít.

´Jakýpak "někdo", představ si, že nikdo jiný neexistuje, jen ty jediný, kdo s uzdravováním může začít – a podle toho se zachovej: rovnováhu nastoluješ vůči sobě! A neotálej: tvůj vir se právě teď na tebe dívá a je jen na tobě, jestli ho naštveš nebo rozkomíhané kyvadlo uklidníš a oba budete v pohodě, nevěřící Tomáši.´