...a tudíž nás nezačali vyvádět z průšvihů. A proč se uzdravení nedaří, byť si celosvětově posílají poznatky a náměty a zkušenosti a víc studovaní lidé nad ně nikde na zeměkouli nejsou? Protože:
staví na špatném základě - člověka považují za snůšku masa, kostí, kůže, orgánů a my se na odborníky obracíme, jako bychom jeli s autem do dílny: tady mě máte, tohle mi nefunguje, tak mi to opravte.
Není to vina ani jejich ani naše, je to spoludílo nás všech, kdy jsme se od generací minulých takto naučili na život lidský nahlížet: nevíme, odkud jsme se tu na Zemi vzali (myslíme, že tu jsme náhodně), nevíme, proč tu jsme (a tak volíme nejjednodušší cestu – snažíme se zabavit hromaděním aut a bytů a peněz na účtech) a jsme přesvědčeni, že po skončení života současného už nic nebude (a tak se chováme v duchu: „po nás potopa“).
Jenže my jsme se narodili do prostředí -podobně jako se ryby rodí do vody - jen s tím rozdílem, že naše prostředí je očima běžně neviditelná energie lidských myšlenek, kdy jsou v ní uložené i náhledy na život mnohem moudřejší, nežli jaký teď předvádíme my tady na zeměkouli. V energii myšlenek jsou nejenom „zapsané“ postupy žití mnohem kvalitnější (jak je tam coby zkušenosti uložili lidé z daleko vyspělejších civilizací), ale my máme schopnost z tohoto souboru (na rozdíl od ryb ve vodě) informace čerpat. Ovšem jen ti, kterým už došlo, že na vrcholu žebříčku hodnot člověka není auto, dům, hromádka peněz – že toto je samozřejmě pro život potřebné, ale pro zdraví je to málo.
A nemoc je skvělá v tom, že nedá pokoj, nežli nám to všem do jednoho dojde.
A co teď: respektovat nařízení k ochraně zdraví (nejsme anarchisti, jsme součástí společnosti, v níž platí zákony) a k tomu si budovat vlastní svět – imunitu, ochranu před vnějšími vlivy (i před strašením hrnoucím se na nás ze všech stran ze sdělovacích prostředků). Nesmíme ani rezignovat, ani se hroutit – narodili jsme se do této doby a máme za úkol coby světlonoši svítit: čestně a zodpovědně si „odtančit svůj taneček“: podporovat malověrné, vědět, že život je fér a že žijeme, co jsme si nadrobili. A pokud chceme něco lepšího, musíme odložit pýchu (aroganci, boje, pomluvy, útoky) a vědět, že ani my nejsme dokonalí a mnohým třeba i lezeme na nervy, ale uzdravení nezvládne jeden člověk – ani nepřijde samo.
Jako jsme si vytvořili průšvihy (nemocné vztahy, nemocný přístup k přírodě, nemoci kam se podíváme), tak musíme začít tvořit zdravé věci – bez nich uzdravení našich těl nepřijde.
