Tak nějak uvažuju kdo, nebo co nám dává právo určovat, jaký názor smíme, či nesmíme vyjadřovat. Malá úvaha a popsání situace.
Dcera, jež za rok dosáhne oficiální plnoletosti bydlí přes týden na internátě. Její spolubydlící je fajn holka, ale už od svých 14ti let udržuje vztah s Turkem. Viděli se jen párkrát, jejich vztah je spíše internetový. Navštěvují se vzájemně tak dvakrát do roka. Holky si skvěle rozuměly. Jenže dcera má podobné názory jako já, byť nejsou tak radikální jako moje. A tu nastává kámen úrazu.
V tématu Islám a přijímání uprchlíků si holky nerozumí, a daná slečna tak trochu napadá mou dceru. Poradila jsem dceři, ať se na toto téma nebaví, ať se tomuto tématu vyhýbají a nezničí si tak své přátelství.
Bohužel tlak na mou dceru je pomalu stupňován. Koupila jsem dceři knihu, kterou si sama vybrala – Imánova dcera. Původně si ji nechtěla vzít na internát, aby nedráždila spolubydlící. Nakonec si ji vzala a když ji četla, její spolubydlící se jí vysmála, že čte bludy. Že takové nesmysly jsou vymyšlené a napsané odpůrci muslimů. Fakt, že knihu sepsala opravdu žena, jež si prošla peklem a nyní se musí skrývat za cizí identitu, jelikož jí stále hrozí smrt za odpadlictví od islámu, jí přišlo směšné. A typická obhajoba: všichni muslimové nejsou stejní, nemůžeš je házet do jednoho pytle.
Jindy jsem dceři poslala odkaz na film – Stoning of Soraya s tím, že až bude mít čas a chuť, ať se podívá. Bohužel na film se nedodívala. Přišla spolubydlící, a vysmála se dceři, že věří takovým báchorkám. Tak to dcera pro klid na pokoji vypnula. Opět následovala přednáška na téma všichni muslimové nejsou stejní.
Když se bavily na téma halal porážky, opět smích a tvrzení, že zvíře netrpí, a že odpůrci islámu to zbytečně zveličují. Pominu to, že dívčina při různých rozhovorech s mou dcerou přiznala, že když je u přítele v Turecku a jdou na pláž, že se příteli nelíbí, že chodí ve dvoudílných plavkách. Údajně nechce, aby jeho krásnou slečnu okukovali jiní. Taky se přiznala, že když je s ním, nenosí výstřih, ani minisukně, či kraťase. Tyto útržky hovorů mě utvrzují v tom, že ona slečna je již pod silným vlivem svého přítele.
Poslední kapkou, a důvodem sepsání tohoto blogu, bylo, když má dcera nasdílela na svůj profil můj blog, který nebyl zas až tak kritický k islámu, jako jiné. To se spustila lavina. Dcera za mnou přišla, že už nesmí nic sdílet týkající se kritiky islámu. Její spolubydlící ji okamžitě bombardovala zprávami, Které byly nepříjemné s možností ukončením přátelství, což by mou dceru mrzelo. Má dcera je hodná holka a snaží se vyjít s každým. Je to taková moje cíťa. J
Pár příkladů slečniných výpadů: ( v závorkách má soukromá odpověď)
-Ty neznáš žádného muslima, zato já ano, a tak nemáš právo je soudit! ( Pravda, dcera, ani já, žádného muslima osobně neznáme. Ale čteme Korán, Hadísy, Sůry, studujeme islámské právo šaríja, sledujeme zprávy, diskutujeme )
-Všichni muslimové nejsou stejní. Těch špatných je pár! ( Němci taky nebyli všichni nacisti )
-Uprchlíky musíme přijímat, co kdybychom někdy taky potřebovali pomoc, a všichni by se na nás vykašlali? ( Pokud přijmeme uprchlíky, totálně to destabilizuje nejen naši zem, ale i statní země EU, a nikdo nám nebude moct pomoc, protože budou mít stejné existenční problémy )
-Neuznávám IS, ale uznávám Islám, a Ty Islám haníš. ( Jo, to o islámu asi moc nevíš, a je mi Tě líto )
- Dyť uprchlíků vychází 6 na jeden kraj, tak o co Ti jde? ( O co? že by si holčina měla zopáknout matiku, popř. zjistit aktuální a reálné informace )
-Imigranti peníze mají, jinak by se sem nedostali. Oni se chtějí zachránit, a ne nás vyvraždit. ( tohle téma je na samostatný blog. jinak, pokud mají peníze, proč za ty peníze nežijí pohodlně doma, a neřeší si situaci u nich, ale trmácí se do Evropy a riskují životy na moři? Proč se nechtějí nechat identifikovat? Odmítají poskytnout otisky prstů apod. Že by dotyční něco skrývali? V neposlední řadě, proč připlouvají jen muži? Kde mají ženy a děti? Proč je nechali doma, kde se údajně bojí o život?
Dcera je z toho nešťastná, protože tím, že by dál vyjadřovala svůj názor, přišla by o kamarádku, a získala by nepřítele.
A já jsem rozpálená doběla. Kdo si myslí, že je, ta dívčina? Co jí dává právo určovat jaké názory jsou správné, a jaké je nepřípustné presentovat? To, že má za přítele Turka jí dává patent na odbornici v islámu, aniž by si o této ( pro mě zrůdné) ideologii něco zjistila? Nebo mluvit o muslimech smí jen ten, kdo s nimi přijde úzce do styku, a to ještě smí mluvit jen v dobrém? Nebo už se dívčina uchyluje k muslimské nadřazenosti?
