Nejsem odborník na Kurdy, jsem jen obyčejný člověk, a tento blog je jen čistě můj názor. Moje úvaha nad jejich osudem.
Kurdové nemají vlastní stát. Jejich území –Kurdistán se rozkládá na území pěti států: Turecko, Irán, Irák, Sýrie a Arménie. A přestože nemají vlastní stát, jsou to opravdoví vlastenci, v pravém slova smyslu.
Jak všichni víme, Evropa čelí obrovské migrační vlně, která se zvětšuje a zvětšuje. Turecko už hlásí, že nápor nezvládá. Hrozí, že tyto lidi pustí dál, směr Evropa.
Česká republika teď žije převážně uprchlíky, a dělí se na odpůrce a příznivce příjímání těchto lidí. Víme, že k nám míří Syřané, Eritrejci, Afghánci, Somálci a spousta jiných. Nikde ale není zmínka o Kurdech. Proč? Protože oni neutíkají, byť jsou ve válečné zóně. Kurdové, stejně jako Syrští křesťané mají nárok prchat před válkou, mají nárok na naši pomoc, naši solidaritu.
Sluníčkově založení lidé hlásají do světa, jak musíme pomáhat všem imigrantům, jak trpěli, byť k nám do Evropy míří i ze zemí, kde je relativně klid. Sluníčkově založení lidé hlásají, jak milují všechny bez rozdílu, a jak je potřeba trpící přijmout a pomáhat jim.
A tak mě zaráží fakt, že tito lidé vidí tak krátkozrace. Vidí jen po hranice státu, možná po hranice Evropy. A dál? Dál nic.
Když sluníčkově založení lidé hlásají bezbřehou solidaritu, tak jak je možné, že pomoc Kurdům zajišťuje a pořádá Organizace Roja Sor CZ1. A proč jí pomáhá Blok proti islámu? Proč právě Konvičkovi stoupenci, nenávidění xenofobové a rasisti shánějí potřebnou pomoc pro Kurdy? Proč se v pomoci Kurdům angažují i Naštvané Matky, které jsou sluníčky označovány za zapšklé nenávistné zrůdy?
Podle krátkozrakých sluníček Kurdové asi pomoc nepotřebují, protože neklepou na evropské dveře.
Omyl, Kurdové trpí ve své domovině. Ale jsou to vlastenci. Milují svou zem. Bojují za svou zem. Trpí pro svou zem. Ale to nikdo nevidí. Občas se objeví zmínka o postupu, či ústupu Kurdských vojáků bojujících s novodobým zlem zvaným islámský stát. Občas se objeví zmínka o ženských kurdských jednotkách bojujících proti IS. Ano, i kurdské ženy bojují statečně proti zlu.
Ale Kurdové nestaví na odiv své hrdinství. Berou to jako přirozenost, povinnost vůči své zemi, bránit si své domovy. Pro ně není důležitý počet článků v médiích a na internetu. Je nezajímá počet like u jejich fotek. Na rozdíl od sluníček, kdy při počínání liků u fotky s cedulí #příjímám považují za megahrdinský čin.
Pro Kurdy je důležité ubránit svou vlast, své domovy. Udržet si svůj Kurdistán. Dělají to s plným nasazením a se vší skromností. Umírají tam lidé – civilisté. Mají nedostatek všeho – jídla, vody, oblečení, hygienických potřeb, lékařského vybavení...... Vše jim chybí. A neutíkají. Bojují, a bojovat budou do posledního dechu.
Proto si myslím, že především Kurdové si zaslouží naši pozornost, naši pomoc.
Kurdové jsou hrdinové a vlastenci a já jim fandím.
Ruku na srdce...... Kdo z nás by vydržel to co oni, a nepokusil se utéct jinam?
