Český eGovernment se nachází na křižovatce, či spíše více křižovatkách najednou. Jednak je těsně po volbách a bude se ustavovat nová vláda. Jedna se uzavírá minulé programové období financování projektů EU a je třeba bilancovat dosažené a nedosažené cíle i projekty a směry, které byly z různých důvodů opuštěny.
Stojíme zároveň na prahu nového programového období EU, které bude rozhodně jiné, než to minulé. Pokud bych použil příměru z obchodního prostředí, proběhla akvizice přínosných, byť vzájemně ne vždy optimálně komunikujících systémů a teď je čas na konsolidaci a využití jejich synergií (v duchu rčení „za málo peněz hodně muziky“). V prostředí fúzí a akvizic naprostá většina projektů havaruje právě v období propojování firemních systémů a kultur. Pád v tomto období je o to fatálnější, že cíl byl již pořízen, cena zaplacena a benefity se v případě krachu akvizice jaksi nedostavují. Snad se tomuto scénáři budeme umět vyhnout.
Jakkoliv to vypadá jako pesimismus, být pesimistou není třeba. Přesto, použijeme -li opět příměr s obecnou praxí M&A, jako jeden z klíčových faktorů úspěšné akvizice se jeví správný odhad regulatorního prostředí. Vzhledem k tomu, že programové období se kryje s nástupem nové vlády a zahájením činnosti nově složeného parlamentu, je ideální příležitost využít přirozeného cyklu politiky (dva roky pro zavádění reforem a realizace politického programu a následující dva roky pro stabilizaci a přípravu na příští volební období).
Základní regulatorní předpoklad je - bohužel – zcela netechnicky zákon o státních úřednících. Bez kvalitního, ale flexibilního zákona, který pomůže přihrát do veřejné správy zkušené lidi, setrváme v oblasti eGovernmentu v nekonečném kruhu neschopnosti definovat v projektech technická kritéria (tam, kde je stát neumí vytvořit v rámci svých kapacit) nebo aspoň jejich externí sestavení odborně i projektově řídit.
Další výhodou zákona by měla být alespoň základní kontinuita v projektech financovaných ze strukturálních fondů. Situace, kdy jeden liniový manažer veřejné správy projekt věcně vymyslí, druhý sepíše kritéria zakázky, další vypíše veřejnou soutěž, jeho následovníkji vyhodnotí a ještě další následovník realizuje a – opravdu si takovou situaci nevymýšlím – opět jiný ji přebírá, je skutečně neudržitelná.
Schopnost transparentně zadat, řídit projekt a ještě být odborně rovnocenným partnerem má ale kromě stability úředníků ještě nejméně dva parametry.
Prvním z nich je zadávání veřejných zakázek. Neschopnost v zásadě cokoliv ve veřejné správě rozumně soutěžit je obecně známá. Nad důvody si lámou hlavy nejrůznější kapacity, ale rozhodovací praxe ÚOHS říká, že velmi často je důvodem to, co již bylo zmíněno: srozumitelně, objektivně a transparentně vypsat výběrové řízení tam, kde je třeba zanést do hodnocení „subjektivní“ kritérium.
Subjektivní je v uvozovkách, ne jako subjektivní úvaha úředníka, ale jako prevence důsledků, ke kterým by vedlo kritérium cena. Ano, toto kritérium může být nastaveno ve 100% případů (de facto formou aukce na nejnižší cenu), ale pak musíte mít u specializovaných služeb velmi detailní kvalifikační kritéria. Nastavit tato kritéria jako nediskriminační, to je ovšem mnohem složitější (též závěr z praxe ÚOHS), než např. hodnotit case study nebo vzorový projekt jako součást oněch "subjektivních" kritérií pro hodnocení.
Podpůrnou možností je vytvořit speciální subjekt, který bude pro eGovernment zajišťovat služby owners inženýrů veřejné správy. Pokus s dcerou České pošty je správným krokem, nicméně jsou zřejmá rizika z komunitárního práva: jednak má dle návrhu příslušné směrnice vítězit obsah nad formou (umožnění in-house zakázek i pro vnukovské a jinak přímo řízené subjekty), ale jednak bude nutné dokládat jasnou podřízenost ve vztahu k zadávajícímu subjektu. To generuje další problém – jasného zadavatele. Tím by v případě dalšího postupu přes Odštěpný závod České pošty - zdá se - muselo být Ministerstvo vnitra jako její zakladatel. Navíc prvek přímého a dokumentovatelného řízení běžný v in-house strukturách sektorových zadavatelů není ve veřejné správě snadno dosažitelný.
Ještě odvážnější variantou by bylo financování projektů EPC (engineering – procurement – construction), tedy formou s návratností garantovanou dodavatelem. Mám ale pocit, že toto už je sci-fi, byť pilotní projekty na úrovních obcí běží. Model naráží na legislativní těžkosti spojené jen s ročním výhledem financování resortů.
Druhým stavebním prvkem je už nakousnuté hodnocení návratnosti projektů v dlouhodobém horizontu, záruky na návratnost a spolufinancování projektů státem, kraji a obcemi. Rozpočtová pravidla popř. rozpočtové určení daní jsou zatím neúprosná. Prostor nicméně existuje i zde, a možná by cesta k němu nemusela být tak složitá. Metodika pro cost/benefit analýzy je v komerčních subjektech součástí jakéhokoliv rozhodování o investicích. Bohužel, kruhem jsme zase u postavení státních úředníků, resp. možnosti sestavení odpovídajícího týmu za současných podmínek.
eGovernment by také měl mít jasnou hlavu, v řadě zemí EU se prosazuje institut CIO (vládního šéfa přes informatiku) s reálnými rozhodovacími pravomocemi. Stejně tak postupně převládá názor, že je třeba vytvořit flexibilní právní prostředí pro výhodná řešení spočívající v propojení digitalizačních trendů a postupné reformy veřejné správy. I v této oblasti probíhá v ČR už několik zajímavých projektů.
Tolik tedy alespoň rámcově regulační předpoklady. Tak aspoň obecně, kde je ten prostor, kde se investice do eGovernmentu mohou vyplatit (byť v ruce nemám C/B analýzu, po které volám výše:))? To znamená, kam se nejdříve zaměřit při budování regulatorního rámce?
Velký prostor je v umožnění nahlížet kdykoliv do správního spisu. Velký prostor je i v oblasti jednotného kontaktního místa veřejné správy, mezinárodně označovaného jako one-stop-shop (vzhledem ke spojenému modelu státní správy pro to má ČR mimořádné předpoklady). Je řada projektů, na které lze navazovat a které jsou unikátní či velmi progresivní (ať už vybudované - CzechPoint, základní registry, datové schránky či probíhající). Je třeba dořešit problémy spojené s jasnou identitou přihlašujících se osob napříč veřejnou správou. S tím související výzvou je evropský projekt e-identity. Zvyšování úrovně eGovernmentových služeb pro mobilní aplikace a přístroje. Zvyšování kvality obsahu portálu veřejné správy a dalších portálů. Dlouhodobá udržitelnost elektronických dat. Hm, zdá se, že konkrétno nechám na příště…. Může nás jen těšit, že srovnatelné státy stojí před podobnými výzvami.
A obecně: Měřit, hodnotit, optimalizovat, sdílet zkušenosti s okolím a kriticky se učit z vlastních chyb. Jenže, nejlépe by veřejnou správu zoptimalizovali úředníci (a také se tak často děje), ale efektivnější by bylo je zapojit více a dát prostor kvalifikovaným a zároveň je dále kvalifikovat. Bohužel - jsme zpět u úředníků… A já přitom píši do sekce telekomunikace! :)
