Hlasité reklamy a obcházení zákona

V posledních letech přišly některé komerční televize, vyznávající všelijaké kapitalistické zvyklosti, na nový způsob, jak zefektivnit výnosy z reklam i v současné ekonomické krizi. Na mnoha místech světa započal proces zesilování reklam, které byly o poznání hlasitější, aby probraly diváka a ten se tak mohl soustředit na reklamní nabídky. Hlasité reklamy sice byly problémem již dříve, ovšem nyní dosáhl tento problém hranice únosnosti a diváci se začali bouřit.

Reklamy hrají v životě komerčních televizí nezastupitelnou úlohu, o tom nelze pochybovat. Nicméně špinavé a vtíravé praktiky některých společností jsou skutečně opovážlivé. Stížnosti na podobné chování se hromadily a tak v řadě států došlo k právní regulaci hlasitosti u reklam. I u nás od 1. června 2013 musely být reklamy vysílány v běžné zvukové hladině, jako ostatní filmy. Zákon číslo 406/2012 Sb., kterým se mění zákon číslo 231/2001 Sb., mimo jiné stanoví, že "provozovatel televizních vysílání je povinen zajistit, aby reklamy, teleshopping a označení sponzora byly vysílány takovým způsobem, že hladina jejich vysílání je v souladu s technickou specifikací stanovenou vyhláškou..."

V praxi jde o to, že je stanovena určitá hladina hlasitosti, která nesmí být překročena. Mnozí z nespokojených diváků pocítili radost, že již mají tuto nepříjemnou záležitost s hlasitými reklamami za sebou, ovšem opak byl pravdou. Vynalézavost komerčních televizí nezná mezí a s vidinou dalších zisků vymysleli tamní manažeři způsob, jak nový zákon obejít. Běžné filmy vysílájí záměrně zeslabené. Když potom nastoupí hlasitá reklama, k porušení doslovného textu zákona nedojde, neboť je hlasitost reklamy v normě. Fakt, že ostatní vysílání je záměrně tlumeno, je již věc jiná.

Televizní společnosti se hájí, že filmy mají rozdílnou hlasitost, zdůrazňují možné tiché pasáže ve filmech a podobné věci. Někteří dokonce přímo lžou, když tvrdí, že zeslabování filmů a zesilování reklam nedělají. Každý z nás ale dobře ví a nepochybuje, že všechna ta uklidňující vyjádření jsou jen mlžením. Mít hlasitější reklamy je zájmem televizních společností a my všichni, co televizi pravidelně sledujeme, dobře víme o tom, že praxe hlasitých reklam stále pokračuje.

Velmi mě ale mrzí stanovisko většiny odborníků, kteří se domnívají, že o obcházení zákona se v tomto případě nejedná. Podle mě jde přímo o ukázkový případ obcházení zákona. Pro vysvětlení je zapotřebí uvést, co to vlastně to obcházení zákona je. Obcházení zákona je případ, kdy určité jednání sice neodporuje textu právního předpisu, ale příčí se smyslu a účelu právního předpisu. Myslím, že všichni budeme souhlasit s tím, že samotný text výše zmíněného zákona porušen nebyl. Ovšem smysl zákona, jeho účel a jeho duch? Zde už k jednoznačnému porušení došlo. Účelem zákona přeci bylo, aby televizní reklamy nebyly hlasitější, než běžné vysílání a právě k tomuto stále dochází.

Původně mě napadaly věci, jako je bojkot firem majících reklamy v komerčních (zesilovacích) televizích, ovšem pochopil jsem, že tudy asi cesta nevede. Stačilo by pouze lepší vymáhání práva. Zde se ovšem naráží na jednu technickou maličkost a tou je fakt, že různé filmy mají skutečně různou hladinu hlasitosti a jejich zvuková odlišnost od reklam tedy nemusí automaticky být způsobena ziskuchtivými manažery televizních společností. Nic si ovšem nenalhávejme, televize tohoto faktu obratně využívají ve svůj prospěch. Naštěstí spolu s jejich vynalézavostí jde kupředu i technika. Již nyní existují takové technické vymoženosti, které dokážou srovnat i sebemenší výkyvy ve zvukové hladině nebo naopak odhalit nekalé praktiky televizních společností. Budoucnost již snad bude patřit poklidnému sledování filmů i reklam a to bez zbytečných zvukových šoků.