Karma.

Jenom poznamenám, že nejlepší v tom je Prima. Filmy v noci musím nastavit až na 30 a v tom zabouří reklama. Rychle na 22. Tzn. stáhnout zvuk min. o třetinu.

Nevím jak u koho, když se já setkám s reklamní praktikou podobného vnucujícího se typu - příkladů nalezneme mnoho, např.diskutovanou řvoucí reklamu v TV, nebo přebujelou reklamu na internetových stránkách - tak u mě vznikne averze vůči propagovanému zboží. Pokud tedy vůbec postřehnu o jaké zboží jde, protože mou první a hlavní starostí u vlezlé reklamy je, jak se jí zbavit: Tu přepnu na jiný kanál, tu zase nastavím blokování reklamních oken a nestarám se o obsah (který by mě možná, by-li by podán přiměřeným a náležitě kultivovaným způsobem, i zaujal).

Takže u mě jsou tyto kritizované praktiky notně kontraproduktivní: Místo aby se informace prodraly ke mně, jejich neurvalé podání způsobuje mou aktivní blokaci příjmu těchto informací.

Naprosto souhlasím, autor článku se o tom zmínil ve svém textu také. Pojmenoval to výstižně - jako bojkot. Už to tak mám v sobě velice dlouho "nastaveno", že to, co je mi vnucováno agresivní a vlezlou reklamou, to zásadně nekupuji. Na jednu stranu chápu, že je to boj Davida s Goliášem, na druhou stranu vycházím z toho, že totožný přístup k reklamě má mnoho lidí, príbuzných, kamarádů a známých v mém okolí. Tak že by to přece jen jednou, někdy, po dlouhé době, zadavatelé reklamy pocítili? Kéž by... ;-)