Dne 16. srpna 1938 zemřel Andrej Hlinka. Pro drtivou většinu Slováků je otcem národa, bojovníkem za Slovensko a slovenský lid, oddaný vlastenec. Pro některé však zůstává díky svému politickému smýšlení zrádcem a zločincem. Jako Čech (neslovák) se můžu pokusit na tuto osobnost nahlédnout s maximální objektivitou a vzdát tak čest památce této historické osobnosti, přestože díky své činnosti byl Andrej Hlinka pro české etnikum za první republiky spíše negativní osobností.
Andrej Hlinka byl kněz, zabýval se náboženskou problematikou, ale také politikou. Podílel se na vzniku lovenské lidové strany a později se stal i jejím předsedou. Byl oddaným katolíkem a také horlivým slovenským vlastencem.
Díky svému slovenskému vlastenectví se stavěl negativně k jistému pražskému centralismu z období první republiky. Češi v těhto dobách skutečně hráli hlavní úlohu, což se hrdému slovenskému národu líbilo jen pramálo. Andrej Hlinka jako správný křesťan usiloval o rovnostářskou společnost a měl silně zakořeněné sociální cítění, byl ale také horlivým antikomunistou. Jeho jisté sympatie, které choval k fašistickým a totalitním ideologiím, lze vysvětlovat i jakousi ideovou koalicí právě proti komunismu. Evropa však již nezadržitelně vstupovala do druhé velké války, ve které mělo k souboji těchto dvou ideologií dojít.
Andrej Hlinka však zemřel ještě dříve, než k samotné válce došlo. Bylo by jistě velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem by se život Andreje Hlinky v divokých válečných letech ubíral. Během druhé světové války byla jeho osoba oslavována, byl označen za nějvětšího národního hrdinu a byl budouván kult jeho osobnosti. Po obsazení Slovenska rudou armádou a následných letech komunistické totality byl Andrej Hlinka označen za zločince a fašistu. Celá desetiletí se ve školách o Hlinkovi učilo v negativním světle. Po roce 1989 se však karta znovu obrací a z Andreje Hlinky je opět národní hrdina, vlastenec a jeho osoba je spojována se samými superlativy.
Po celém Slovensku dnes najdeme sochy nebo pamětní desky připomínající památku Andreje Hlinky. Široká slovenská veřejnou ho uctívá jako velkého vlastence, neřknu-li přímo "otce národa", jak stojí napsáno na jeho pomníku v Žilině.
Stále se však objevují jisté hlasy, že díky svému koketování s fašismem by měl být odsuzován podobně jako jiní fašisté první poloviny minulého století. Že by se za svůj život dopustil něčeho, co dnes lze označit za zločin (prizmatem událostí druhé světové války), to se určitě říci nedá. Uznávám ale, že kdo má silně protifašisticky orientované myšlení, ten může mít s uznáním Andreje Hlinky jako kladné historické postavy problémy.
Když vzpomínám na Andreje Hlinku a mám nějakou tužbu si ho historicky zařadit na osu "dobro x zlo", pokorně si zopakuji krásnou myšlenku Friedricha Nietzscheho: "Vše, co činí se z lásky, děje se mimo dobro a zlo." Tímto překrásným citátem je vhodné zakončit tento text, protože jestli lze nějakou vlastnost Andreje Hlinky vyzdvihnout, tak je to láska, kterou citil ke své vlasti - Slovensku.
Poznámka: Většina názorových odpůrců Andreje Hlinky poukazuje zejména na skutky, kterých se slovenští gardisté dopouštěli během druhé světové války Tyto gardy sice nesly jméno Andreje Hlinky, nicméně je zde zapotřebí připomenou fakt, že ke zmíněným událostem došlo až po jeho smrti (i když jistá ideologická kontinuita byla zachována).
