Baroni a lány pšenice

Pozemkoví baroni ničí naši budoucnost a nic se s tím nedá dělat. Žlutý zlobaron není jediný, jen je největší.

Prázdninuji s rodinou u hranic s Rakouskem a včera jsme si udělali výlet k našim sousedům. Cestou se stalo to, co se mi stane pokaždé – opět mě přepadl pocit, že tráva je tam zelenější, lány obilí zlatější a vesničky upravené, a tak nějak hezčí.

Ano, neměli tam čtyřicet let komunismu, který zdevastoval českou vesnici a pohraničí zvláště.

Nicméně ...

Máme skoro třicet let po revoluci a že by se stav českých vesnic nějak rapidně zlepšoval, to fakt ne.

A pak jsem si uvědomil v čem je rozdíl.

V každé rakouské vesnici, kterou jsem projížděl, bylo několik drobných zemědělců. Každý z nich měl malou mechanizaci, zaměstnával několik pomocníků a pěstoval plodiny, které jsou potřeba. Část obilí na chleba a pečivo a část pícnin pro kolegy živočicháře. (Mimochodem řepku jsem neviděl žádnou).

A ano, na malé zemědělce jsou navázáni místní malochovy krav, prasat a dalších hospodářských zvířat. Ti také zaměstnávají další lidi.

A na zemědělství pak navazuje zóna služeb. Opravy strojů, prodejny hnojiv a další. A pak samozřejmě i běžné služby, restaurace, obchody apod. Dohromady to dá fungující organismus malé vesnice, kde všichni zvelebují jak vesnici, tak okolí, a kde všichni bohatnou na poctivé práci a vesnice funguje sama o sobě.

Naše vesnice zničili komunisté, ale dorazili je pozemkoví velkobaroni! Díky nim nemáme malé sedláky a malé pěstitele. Scelování lánů a tvorba velkostatků kvůli úspoře z rozsahu mělo smysl v době mechanizace, ale vše je otázkou míry. Příliš velké celky jejichž majitelé bydlí ve městech, sebou nesou vážné důsledky – nikdy se totiž nerozběhne život na vesnicích, kde díky tomu není práce a lidé musí jezdit pracovat do právě těch měst a na vesnici jen „přespávají“.

Předpokládám, že to není záměr velkobaronů, nedovolit rozvoj venkova. Věřím, že je žene jen touha po zvětšování vlastního majetku. A nahrává jim, že lidé své restituované pole prodávají, místo aby díky nim sami bohatli a zvyšovali životní úroveň sobě i ostatním.

To je bohužel tendence porevolučního vývoje - rychlý zisk z prodeje místo přemýšlení o budoucnosti. Pak se nemůžeme divit snižování životní úrovně a stále vyšší závislosti venkova na městech a na oblasti služeb.

A budoucnost, která nás tak čeká není dobrá. Místo mnoha tisíců nezávislých rodin, funkčních vesnic a zvětšujícím se bohatství celého národa, jen rostoucí bohatství těch nejbohatších a zvětšující se závislost ostatních lidí.