Naše metropole a řada dalších velkým měst Česka jen o vlásek unikla totálnímu kolapsu běžného života v pondělí ráno. Ten hrozil ne kvůli tsunami, zemětřesení, prasečí či ptačí chřipce, ale kvůli škůdci jménem odborář. Hrozba kolapsu není ale odvrácena natrvalo, odboráři vyhrožují i nadále.
Stávka je instrument garantovaný Listinou základních práv a svobod a v normálně fungujících demokraciích se používá k napravování vážných porušování kolektivních smluv. V kocourkově jménem Česko odboráři stávku použili k vydírání vlády pro pár stovek měsíčně a vzali si k tomu za rukojmí celou společnost. Nešlo přitom o nic vážného. Jen o zdanění benefitů v běžné, tedy plné ceně . Odboráři se zalekli, že by jim zaměstnavatelé mohli výhody začít brát a hned šli do stávky. Neváhali si vzít za rukojmí normální obyčejné pracující (které by paradoxně měli zastupovat) a začali nevybíravým způsobem vydírat vládu kvůli něčemu, co by mělo být chápáno jako bonus navíc, nikoliv garantovaná odměna k platu. Nejtvrději si za svým jdou železničáři. Při tom se ale odkryla zajímavá čísla. ČD vydaly 200.000 režijek, přitom na drahách dělá jen 30.000 lidí. Co je to za postkomunistický přežitek, že by měl zaměstnanecký benefit užívat i rodinný příslušník? Já mám od svého zaměstnavatele služební mobil… budu tedy požadovat, aby dal taky jeden mobil mé manželce a taky po jednom mým dětem? Co je to za nesmysl? A když mi ho nedá, začnu stávkovat? Co tím získám? Zřejmě mě vyhodí na hodinu.Odboráři se zaslepili svou mocí a nemají ani kousek soudnosti. Sáhli po nejextrémnějším opatření jen kvůli pár stovkám. Je krize a šetří se všude. Krizi na výplatní pásce pocítil snad úplně každý, kdo je zaměstnaný v soukromém sektoru. A někdy i mnohem víc, než jen pár stovek. V řadě firem se muselo dokonce propouštět a stále se propouští. Lidé nejsou schopni splácet hypotéky a hrozí jim osobní bankrot. A šel někdo z těchto zaměstnanců do stávky? Maminkám se kvůli krizi zkrouhla mateřská. Šly kvůli tomu do stávky? A tak bychom mohli pokračovat… až narazíme na kastu nejcennější, kastu odborářskou.Odboráři před blížícími se volbami vycítili svou příležitost. Šanci, že jejich vyděračné požadavky dopadnou na úrodnou půdu, mají zejména u oranžovo-rudých politiků, kteří se mohou přetrhnout v dalším zadlužování státu. Podpořit odboráře může být levný předvolební tah. A naše vláda stáhla zadek a už začala ustupovat a přislíbila, že zdanění benefitů ze zákona zmizí. Je to velká chyba! Vláda by neměla ustoupit partičce sobeckých vyděračů, kteří se tím, že jsou odboráři, pasují na nadlidi a staví nad zákony. Jen ať tu stávku zrealizují. Ať dojde k totálnímu kolapsu dopravy. Běžní lidé se nedostanou do práce, do školy, k lékaři, na úřady. A pak ať si někdo sedne s kalkulačkou a vyčíslí škody a porovná je se směšnými šunty, o které se odboráři handrkují, jako by šlo o život. Hrozba stávky kvůli zdanění benefitů je absolutně nepřiměřená vzhledem k potencionálním škodám, které stávkou mohou nastat. Odboráři překročili hranici. A kdokoliv z politiků, kdo je v tomto bezcharakterním vyděračství podporuje, je stejným škůdcem společnosti, jako odboráři sami.Závěrem si dovolím použít slova kolegy Binka: „V demokracii se proti zákonu nestávkuje, ale demonstruje a volí.“ Toto ale tupé odborářské mozky zřejmě nepochopí. Oni berou vyhrožování stávkou jako nástroj k vydírání za účelem upevnění své moci. Přichází pomalu opět doba rudého temna, ve které nám život bude diktovat tupá bolševická síla? blogger #1195 © jan boettinger
