Kapitola 28. Lovená, štvaná zvěř

„Včera se mi o tobě zdálo a bylo to moc hezký, “ naklonil se k ní Michal, když se „náhodou“ potkali na chodbě v práci. Ester trochu uvnitř ztuhla… ale mlčela, o svém včerejším „snu“ mu raději nic říkat nebude.  

„Jak se máš. Je ti líp?“
„Je mi dobře… úplně obyčejně, nijak, doma funguju celkem bez potíží… Ale díky za tu písničku od Staind, hodně mě to posunulo. Pracuju na tom, abych se ráno budila s čistou hlavou a nemyslela na nic bolavýho z minulosti. Je to docela příjemná změna. Ne vždycky to vyjde, ale je to dobrá stezka, po který můžu vyrazit, myslím.“

„To jsem rád, mám pocit, že se musíme na všechno začít dívat úplně znovu, jinak. Sice se říká – jestli jsem při čtení ve filosofických knížkách dával trochu pozor -  spolu s Herákleitem, že do stejné řeky nevstoupíš. Vše plyne a řeka není už nikdy, ani v následující vteřině stejná. Voda utíká pryč, mění se a nedá se vrátit. Ale myslím, že vím, co s tím…

„Chceš mi říct,“ divila se Ester, „že my dva do řeky máme povolení vstupovat opakovaně (a že těch pokusů už bylo), i když se tolik změnila?! A já sama nevím, jestli tudy ještě vůbec teče?“

Michal pokýval hlavou: „Někdy mi to připadá, jako bychom šli od konce k začátku. Ta přitažlivost a divná magie mezi námi je tak zavádějící, že všechno komplikuje. Těžko na sebe můžeme něco hrát. Hned od první chvíle jsme tím byli uneseni, řešili velké věci s nedozírnými následky a přeskočili tu část běžného seznamování, poznávání se, malých hovorů, pozvolného ujišťování… Postavilo nás to podle mě až před zbytečně klíčové momenty, aniž bychom měli společnou historii běžných zážitků. Pár jich bylo, ale zoufale málo. Rozumíš, co chci říct?“

 „Já nevím, Michale. Nevím, zda to nebude jen plýtvání energií. A neskončíme zase s rozbitými ústy… někdy mám pocit, že jsme pro sebe tak nebezpeční, že spolu nemůžeme pěstovat ani kytku... maximálně šťovík. A to v nejlepším případě… Mám dojem, že když se ti vzdálím, umíš bojovat, ale co pokud se ti podaří mě nakonec nějak znovu vzkřísit? Nebude ti stačit ta „výhra“ a neutečeš zase těsně před nějakou zásadní chvílí? Navíc ani nevím, jestli fakt není pozdě. Ten kámen, co teď všude nosím sebou, má jen jediný důsledek, místo lásky mám jen chuť na sex, jako si to pamatuju z první doby prázdnoty, dávno před tebou. A to taky není nějak zázračný řešení.“

„Ester, chci jedno obyčejné hezké odpoledne, procházku, klidně i ten sex, tomu se rozhodně bránit nebudu, ty víš, že ne... ale není to podmínkou… Chci zkusit to „hrát“ tak, jako bychom se právě poznali. A můžeš být klidně studená, já si tě časem rozehřeju.“

„Je to hořko kyselý, co říkáš… Vždycky jsem chtěla přesně tohle… víkend s tebou v jiném městě… Pár dní v Paříži, ve Vídni, kdekoliv. Někde, kde budeme moct být spolu, jen ty a já, bez všech přítěží a závaží… Teď mi to připadá zbytečný…“

Nadechla se a pokračovala: „Jediný, co jsem momentálně schopná ocenit, je, že konečně v našem příběhu hraješ roli muže a ne roli štvané zvěře, do které ses ale  - promiň - pasoval sám. Nikdy jsem nechtěla být lovkyně. Něco, proti čemu ty zdárně odoláváš nebo se tomu bráníš. Tuhle roli nechci a neumím. A když mě do ní nacpeš, koulím bezmocně očíčkama a nikdy nic nedopadne tak, jak má, protože taková prostě nejsem a nejde mi to, zkoušela jsem to, ale nemůžu z podstaty... Jasně, chtěla jsem tě (jako ty mě) a měla jsem svoje představy, ale ty se odehrávaly jen na základě tvojí aktivity, protitahů, tvých činů a nikdy ne proti tvé vůli. A vždycky mě štvalo, když jsi mě strčil do role postavy, proti které je potřeba se obrnit a opevnit a které ty… bezbranné ztracené stvoření… bezmocně podléháš. To ne. Takže děkuju alespoň za tenhle pokrok…“

Michal se na její rozparáděnou tvář díval pobaveně, už to dělala zase... „Do budoucna, Ester… dívej se dopředu, nekritizuj moje starý chyby…Vím o každé z nich, věř mi... A na svou obranu... já byl zase zvyklej spíš na ženský, co mě prostě svedly... Takže taky moc neumím to druhý. A v tom byl možná taky trochu náš problém?“

Ester zmlkla a usmála se omluvně… „Říkala jsem ti, že s tím skutečným „odpouštěním“ teprve začínám… Nic nejde samo ze dne na den.“ mrkla na něj a pohladila ho po ruce. „Zatím se měj, to rande si nechám projít hlavou…“  

Kapitola 1 Čarodějův cylindr

Kapitola 2 Příběh Valentýnský

Kapitola 3 Tak na tři se rozdělíme...

Kapitola 4 Hladová myš na cestě do ráje sýrů

Kapitola 5 Dřív zamrzne peklo... než tě nechám jít

Kapitola 6 Moje oblíbená chyba

Kapitola 7 Pravidla pro příštích 21 dní

Kapitola 8 Nerovný soupeř

Kapitola 9 Špatný až na kost

Kapitola 10 Nikdy mě neopouštěj, ani když ti řeknu...

Kapitola 11 Růže

Kapitola 12 RozeznávámKapitola 13 Nepředstavujte si bývalého přítele nahého!

Kapitola 14. Lichá

Kapitola 15 Dostaneš přes pusu...Kapitola 16. Soud

Kapitola 17. Hotel U tří králů

Kapitola 18. Ro(c)kyKapitola

19. Tvar mého srdceKapitola

20. Tohle se nikdy předtím nestalo… (u jezera)

Kapitola 21. Mysli na děti!

Kapitola 22. Hologram

Kapitola 23. Nejvíc bolí, když už to nebolí

Kapitola 24. Chtěl jsem jen říct, že už tě…

Kapitola 25. Slaměnka

Kapitola 26. Kaktus a chodící výčitka

Kapitola 27. Sen a fáze tělesnosti

Kapitola 28. Lovená, štvaná zvěř

Kapitola 29. Měla bys vědět