Migrace nebo násilné obsazování?

Bruselská opatření a návrhy v souvislosti s migrací začínají pomalu ale jistě připomínat násilné obsazování.

Po řadě vydírání, kdy nás představitelé a vrcholní činitelé Německa a Francie loni strašili, že státům, které odmítají migranty, nebudou poskytovány dotační peníze a vymýšleli, jak nám vnutit kvóty, přišly bruselské euromozky s dalším geniálním návrhem, jak nám sem migranty vnutit násilím. Podle tohoto návrhu, napadajícího v samém srdci státní suverenitu členských států, by nám migranty prověřoval a přiděloval sám Brusel. Zde a zde.

Domnívám se, že časem patrně bude následovat i to, o čem bez většího povšimnutí médií hovořili europoslanci jen tak mimochodem už loni - jednotný příspěvek pro migranty, který se jim bude vyplácet ve všech státech stejný, aby neutíkali za lepším na západ. Nyní se podle J. Zahradila tento návrh na harmonizaci sociálních dávek v EU objevil i v návrhu této komise, která požaduje centrální rozdělování migrantů Bruselem. Považuje to za zásah do sociální politiky států a de facto mocenský převrat v EU. Pokud by došlo ke schválení jednotných dávek pro migranty v EU, ekonomičtí migranti budou pak navíc cílit do chudších států EU, kde si za tyto peníze mohou koupit daleko více, než ve státech bohatých.

Pokud se splní tyto návrhy, tu budeme mít lidi, které jsme si nevybrali, které nepotřebujeme a ani oni k nám nechtěli a byli sem přiděleni navzdory kulturnímu zázemí stejných krajanů a ekonomickým představám, které měli při příjezdu. Lidi, které vybral, přebral a prověřil někdo jiný a budeme je tu muset povinně živit.

Jak takové soužití bude fungovat, si raději ani nepředstavuji, ale vnucuje se mi představa obsazování republiky Němci, kteří sem byli převelení za 2. světové války, případně plíživého nasazování ruské armády a ruské věrchušky o něco později. Daleko spíš, než multikulturní pohádkové vize veselých jižanů, kulturně obohacujících naši rodnou hroudu a vydělávajících na naše důchody. Přihlížení často beztrestnému řádění některých z nich v sousedních státech této představě ještě nahrává.

Když o tomto požadavku začala loni mluvit A. Merkelová, nikdo to nebral příliš vážně, ale současná kampaň, kdy je nám to denně připomínáno dalšími bruselskými politiky, nevěstí nic dobrého. Tento požadavek už jasně vyjadřovala A. Merkelová loni na podzim. Překvapení našich politiků tedy beru jako ryze pokrytecké.

„Česká vláda nebude souhlasit s žádným systémem povinných trvalých kvót. Migrační politika musí zůstat pod kontrolou jednotlivých členských států,” řekl B. Sobotka. Vydrží mu i ostatním toto stanovisko i v Bruselu? Naši politici se předhánějí v odsuzování bruselského diktátu migrační politiky. Moc bych si přála, aby tomuto tlaku a návrhům naše vláda odolala, aby konečně kopala za tuto republiku a její občany, ale doposud vždy zvítězily představy a nařízení Bruselu, takže v zájmu zachování optimismu zbývá jen doufat, že to kopne do autu sám Brusel.

Je s podivem, že politici, kteří o tomto rozhodují, dají přednost bezproblematické kariéře v EU nejen před vlastními voliči, ale nezajímá je ani budoucnost vlastních dětí a nezamýšlejí se nad problémy, které jim do budoucna vytvoří.

Připomíná mi to silně návod, jak uvařit zaživa žábu, který říká, že je nutno ji dát do hrnce se studenou vodou a teprve potom vodu začít ohřívat. Kdybyste totiž žábu hodili do horké vody přímo, bude utíkat. Pokud budete vodu ohřívat pomalu, žába se bude přizpůsobovat teplotě a až bude voda příliš horká, pak už nebude mít sílu z hrnce vyskočit. Na kolik stupňů je ještě třeba přitopit pod tímhle kotlem? Nebo už je zatopeno příliš a nejde z něho vyskočit?