Jsou chvíle, kdy mám pocit, že homosexualita je skutečně velmi nebezpečná a život ohrožující, ne-li dokonce nakažlivá. Musí být. Proč jinak by tolik mužů (a nejspíše i žen, ovšem muži, zdá se mi, převládají) neustále vyjadřovalo tak velkou měrou svůj strach, vztek, a téměř zoufalství a beznaděj nad faktem, že tato sexuální orientace skutečně existuje a že se o ní mluví?
Pan PhDr. Václav Husák je podle všeho jedním z těchto vystrašených a rozzlobených mužů. Toho důkazem budiž jeho slova (http://vaclavhusak.blog.idnes.cz/c/388680/Jsem-homosexual-a-kdo-je-vic.html) o pocitu vlastní nedokonalosti a méněcennosti. A Irénko, já sa ptám: Proč? :) Z jakého důvodu se cítíte ohrožen? Přiznám se, že nerozumím. Napsal jste, že homosexuálové se navzdory své biologické nedokonalosti stali „oslavovanou skupinou, jejíž masové a často značně nevkusné veřejné předvádění musíme nejen tolerovat, ale téměř i povinně oslavovat.“ Nejsem si úplně jistá, jestli náhodou nežijete v jiné zemi než já :) Homosexualita není oslavována, jen je připomínána jako něco, co tu zkrátka existuje (a to jak u lidí, tak i u zvířat), s čím se člověk tak nějak nedobrovolně narodí a s čím musí potom celý život určitým způsobem bojovat. Masové akce? Ono je „jich“ – těch druhých – totiž poměrně hodně, více než ona zlidovělá čtyři procenta. Navíc spousta lidí na těchto akcích jsou heterosexuálové, kteří přišli vyjádřit „těm druhým“ svoji podporu :) Nevkus je velmi subjektivní záležitost. Co se jednomu zdá být za hranicí vkusu, pro druhého je živou vodou. Tolerance se v jisté míře hodí, ale povinná není ;) Stejně tak není reálná hrozba povinnosti zúčastnit se těchto „oslav“. Máte naštěstí pravdu v tom, že dnešní společnost se k homosexuálně orientovaným lidem chová mnohem lépe než dříve. A protože výjimka prý potvrzuje pravidlo, musí tu zákonitě být i těch pár blbců, kteří si při cestě pro toleranci a pochopení spletli směr a postavili se do šoru na vztek a zatvrzelost :) Váš „Svaz mrzáků“ mě velmi pobavil, přiznám se :) Ono totiž těchto „svazů“ existuje velké množství, a dokonce pořádají spousty akcí, stejně tak jako homosexuálové :) Člověk má tak nějak od přirození potřebu vyhledávat lidi, kteří jsou mu v jistém ohledu podobní a s těmi se družit. Proto najdete hejno ajťáků v místnosti plné počítačů, děti na hřištích a v družinách (Kde se nám to slovo vzalo?), důchodce v klubech jim určených, křesťany v kostelích, sportovce ve sportovních spolcích, motorkáře na srazech etc. A protože nejen zdraví lidé se rádi druží, týká se to i nemocných, a to jak fyzicky, tak i psychicky nemocných, a týká se to i těch, kteří mají odlišnou sexuální orientaci, než Vy. A že Vám nepřipadá, že by akcí na podporu těchto skupin bylo stejně tolik, či snad více než na podporu homosexuálů? Možná je to pouze tím, že jim nevěnujete tolik pozornosti. Hrajeme si na tolerantní společnost, ale kde chybí tolerance dobrovolná, přikážeme ji. V žádném (opakuji, v ŽÁDNÉM) případě si nedovoluji Vás označit za zabedněnce, ale obávám se, že jste jedním z těch, kteří dávají najevo právě tu toleranci „přikázanou“. Nejde o to poslechnout příkaz, ale pochopit a smířit se s nezměnitelným. Přes všechen okázalý souhlas je homosexualita stále pro naprostou většinu lidí nerozlousknutelný oříšek. Je to něco, čemu příliš nerozumíme, neumíme si to představit sami u sebe (obvykle), neznáme její příčinu a těžko se smiřujeme kupříkladu s představou, že „to“ postihne naše dítě, do kterého vkládáme své naděje. Valné většině „normálních“ přijde představa pohlavního styku dvou mužů odporná (s ženami se to má jistě jinak, že ;) ) do takové míry, že i pouhý pohled homosexuála v nich vyvolá nekonečný třas a pocit hnusu. Osobně se do této většiny nepočítám, ačkoli zcela chápu její pocity. Stejné ve mně vyvolávají pavouci, ke kterým zkrátka přes veškerou snahu neumím najít cestu :-D Vím, že existují, potkávám je takřka denně, vím, že kvůli mně ze světa nezmizí, jsem s tím smířená, přesto mě pohled… a co pohled! Pouhá představa… dokáže zcela paralyzovat :-D Proto Vám do jisté míry rozumím: Na Spider Pride bych rozhodně nebyla v první řadě. Dokonce ani v poslední. Nejspíš bych byla na úplně jiné planetě :) Ale zpět k lidem. Ano, i homosexuálové jsou lidé, a to je přesně to jediné a hlavní, co se snaží svými pochody a setkáními ukázat. Že to nejsou příšery, které znásilňují na potkání a jejich jedinou životní radostí je roznášet pohlavní choroby, že podívá-li se muž – homosexuál na muže – heterosexuála, který mu připadá přitažlivý, neznamená to, že je tento v ohrožení (Jak by se asi musely cítit ženy, jejichž vzhled Vašemu oku lahodí?), že sexuální orientace je to jediné, co je odlišuje od ostatních a jejich potřeby a city jsou naprosto stejné jako ty Vaše, že touží po lásce, po pracovních úspěších, po přátelství, zdraví a německé koloběžce (té s těmi nafukovacími koly) :) Na konci svého článku jste vyslovil přání, aby „oni“ nechali žít Vás, když Vy necháváte žít je. Oni Vás ale nechávají v klidu žít. To jen Vy jste na ně zaměřil svoji ctěnou pozornost a připadá Vám tak, že je vidíte všude (stejně jako já ty nesmyslné osminohé potvory). Přeji Vám do nového roku vše dobré a v zájmu zachování Vašeho duševního zdraví i jiný cíl pozornosti ;) Vaše Kateřina PS: Řečnická otázka je taková otázka, na kterou není vyžadována, ba ani očekávána odpověď. A to ani taková, kterou by bylo možno číst až po dvaadvacáté hodině :)
