Závislí nejsou trosky, jsou prostě nemocní !

Občas mne něco hodně naštve. Hlavně lidská nevědomost a rychlé soudy. Žijeme v rychlé a náročné době a ne každý všechny tlaky ustojí. Každý máme jiné zkušenosti, jinou rodinnou historii i jinou osobnost, jsme prostě různí.  

Ráda čtu o lidech, kteří překonali těžké věci, třeba nemoc, kteří to prostě dali.

Jednou z takových nemocí je i závislost. Ano přátelé, závislost je nemoc!!

A je jedno, jestli někdo do sebe večer, co večer po několik let hází sedmičku vína a neumí přestat, prohraje svůj majetek na automatech, nekontrolovaně bere utišující léky, které nemá zrovna na předpis či do sebe cpe lehké či těžké drogy nebo pálí jednu cigaretu za druhou.

Pořád se jedná o nemoc! Nemoc, která se velice těžko léčí a vyžaduje často přerod celé osobnosti, nemoc, která mění funkce mozku.

Ano, nemoc, která mění mozek.

To je ten důvod, proč alkoholik chce přestat pít a slibuje si to po desáte, padesáte, po sté a stejně se pak zas napije.

Jeho volní funkce jsou jiné než u zdravého člověka, jeho psychika má svou " berličku" jako vzduch k dýchání.

Je mi líto, že lidé, kteří čtou o závislých na alkoholu, jídle, drogách apod.jsou často chytří jak rádio a daného člověka soudí. On je troska, proč pořád žere apod.

Když se jen podíváme okrajově na příčiny závislosti na jídle, tak lidé, kteří mají často smrtící rozměry nejedí, protože tolik milují jídlo, ale často si tak kompenzují nějakou bolest či velkou ztrátu, kterou neumí překonat.

A tady nestačí změnit jen stravování, ale takový člověk se musí dlouhodobě psychoterapeuticky léčit, aby svou bolest zpracoval a přestal se přejídat.

Pokud se stále ještě díváte na závislé lidi jako na trosky, které to nedali, tak druhou nejčastější závislostí, kterou terapeuti léčí je citová závislost.

Citová závislost je nemoc, o které se mezi lidmi moc neví, málo píše a ve svém důsledku má pro člověka stejně zničující důsledky jako třeba alkoholismus. Bohužel, alkoholismus však často končí smrtí.

Citová závislost je připoutanost k určitému člověku, bez kterého myslíte, že nepřežijete. Bez kterého si neumíte představit, že budete žít.

A je jedno jesli je to váš partner nebo partnerka, přítel či přítelkyně, manžel či manželka nebo vaši rodiče.

Citově závislý se nemá dostatečně rád a čerpá svou lásku z toho druhého, ale nezdravě.

Dělá, co by mu na očích viděl až postupně přestává žít vlastní život a žije život druhého člověka neboli žije přes něj.

Sám pro sebe už není důležitý, chce jen naplnit potřeby toho druhého.

A to je i z jeden důvodů, proč týraní lidé často nedokážou z takového vztahu odejít. Nejsou na daném člověku závislí třeba finančně, ale zárověň i citově. Sice se tyrana bojí, ale bojí se také, že by bez něj nepřežili.

Závislost v celé své šíři je nemoc, nemoc velice těžká na své uzdravení a jen menšina to zvládne.

Jen menšina zvládne nevrátit se ke zničujícím navykům, které často kompenzují bolest, strach, nedostatečný pocit vlastní hodnoty a nelásku k sobě samému.

Přeji všem závislým, aby měli odvahu se léčit, protože to je jedinná cesta k normálnímu a vlastnímu životu.

A nás ostatní prosím, neodsuzujme zbrkle lidi o nichž často moc nevíme, neodsuzujme nemoc, kterou moc neznáme.

Závislost je totiž velká bitva, kterou vyhrají jen ti nejvytrvalejší, ti, co jsou ochotni se změnit.

A vyhrajou, protože se naučí mít se rádi i se svými nedostatky, mít se rádi, ikdyž život jim často rozdal hodně ran.