S padesátkou na krku nehodlám nic předstírat..

Pořád přemýšlím, jestli nás dnes mohou ještě naučit něco pohádky, když jako dospělí moc dobře víme, že pravda a láska vždycky nad zlem prostě nezvítězí.  

V oblíbené české pohádce Sůl nad zlato, se král svých dcer táže, jak moc ho mají rády.

Když mu jedna z jeho dcer odpoví, že jako zlato a drahé kamenní, tak je navýsost rád.

Zato Maruška ho zklame. „Jako sůl ptá se? Tak málo máš svého otce ráda?“

I v dnešní době si zakládáme na věcech, které by nás možná mohly učinit šťastnými.

Třeba práce, úspěch a uznání druhými. Uznání druhými je někdy pro nás natolik důležité, že často nevadí, že je třeba jen falešné nebo předstírané.

Dělají to tak mnozí. Předstírají zájem o druhého, protože tím mohou něco získat. Kariéru, povýšení, kontakty, mezilidské vztahy.

Jenže, k čemu je vám mezilidský vztah, pokud není opravdový? A jak se přesvědčíte, zda je?

Vždycky jenom v realitě a v nějakém krizovém momentu.

Někde jsem četla, že pravou povahu člověka poznáte, jak se chová k člověku, který pro něj nemůže nic udělat. Myslím, že  to platí do puntíku.

Můj bratranec mi volá občas z auta, když jede z práce.

Chce ušetřit čas. Ve svém volnu by se asi moc neobtěžoval, ale zaplácnout časové okno po cestě, ještě zvládne.

Přes týden má moc práce, aby vydělal další peníze, které už tak nutně nepotřebuje, ale další zajímavý obchod nelze odmítnout.

To, že já si na něj udělám ve svém volnu vždy čas, ho vesměs nezajímá.

Nezajímá ho ani možnost oslavit společně narozeniny. Proč taky? Práce je přece přednější i vidina dalšího kšeftu.

Dávno sice neví, proč se tak honí a je ve svém věku úplně šedivý, ale honí se pořád.

Zato já se nehoním. Ani za penězi, ani nějakým postem, kde bych teda té naší rodině ukázala, že jsem přece něco dokázala. Tedy dle jejich norem.

Dávno vím, že své příbuzné vesměs nezajímám a začíná mi to být žalostně jedno.

Nemám prostě ráda přetvářku v jakékoli podobě a svůj názor řeknu na rovinu a nebudu ho balit do žádné lži.

Jan Werich jako král v pohádce Sůl nad zlato nakonec poznal, co má skutečnou cenu.

Tak nicotné věci jako sůl, protože kusem zlata si chleba neposolíte.

Upřímný zájem a starost, protože falešní lidé, vám v nouzi nikdy nepomohou.

Možná v dalším životě nestihnu zrealizovat všechny své plány, ale doufám, že nějaké určitě.

Až se ale jednou ohlédnu za svým životem, tak chci vědět, že jsem snažila žít, jako člověk, který nic nepředstírá.

Lásku, starost, vzájemnost, upřímnost, prostě nic..