Ne, tenhle pejsek si nechce hrát, tak ho neškrť..

Pokud máte doma nějakého psího miláčka, tak víte, o čem je řeč. Já jsem to donedávna vůbec netušila. Ač se to nezdá, tak v soukromí jsem hodně introvertní a při pobytu venku se svým psím miláčkem pokřikuji akorát na psa. Většinou to znáte.“Sedni“, „ Fuj je to“, „Ne, ten pejsek si nechce hrát, tak ho neškrť,“ „Nech ty boty“, „ Ke mně „ apod.

Jediné, co mě donutí kolem sedmé ráno pobíhat kolem domu i o víkendu, je můj pes. S malým štěnětem dost dlouho ven vůbec nemůžete, a když už konečně můžete, tak začíná socializační éra.

Druzí psi. Většinou nejsou problémem jiní psi, ale jejich majitelé. Můj šmudla volí svojí taktiku útok a úprk a někdy narazí na psa, který si hrát prostě nechce. Jenže mu to vysvětlujte, když po pár kilometrech narazí na psího kámoše v parku. Prostě mu to nevysvětlíte, a tak to pořád zkouší a zkouší se svými pěti kilogramy v roce a půl.

Někteří majitelé to hůř snášejí a svého miláčka by nejradši ochránili, jak by mohli. Jiní jsou úplně v pohodě a pouštějí se s vámi do diskuse. Proberete skoro všechno. Věk, jak zlobí, jestli ten obojek se světlem je dobrý nápad, jestli žere a co apod.

Nerada diskutuji s cizími lidmi a raději poslouchám. Některým majitelům to vůbec nevadí. Vychrlí na vás svou ranní story, a když kousek popojdete, tak už mají před sebou jiného pejskaře a už to jede znovu.

Pejskaři jsou stejně zvláštní, tak nějak laskaví. Jakoby je ti čtyřnozí tvorové nějak ovlivňovali. Málokdy potkáte majitele psa, který je nabroušený nebo by se s vámi chtěl dohadovat. Všichni se s vámi chtějí sdílet o svém psím miláčkovi.

Naštěstí dávno neřeším, jak na tom můj miláček je a neporovnávám ho s ostatními psy. Je prostě hyperaktivní a nic už to asi nezmění. Takže ho musím milovat i s tou jeho 24 hodinovou energií nebo bych ho musela přetrhnout.

Právě je k zulíbání. Byl dvě hodiny venku, už je po snídani, leží si u mě a je jako v ráji.

Já jsem často také jako v ráji, tedy pokud nepobíhám po parku s pátým papírovým sáčkem a nehledám psí výkaly. Jasně, strašně mě to štve a nechápu majitele, kteří nejsou schopní se ohnout a uklidit to, když je sáčků a košů hromada na každém kroku.

Je až neskutečné, jak vás ten malý cvrček zná a podle vaší nálady volí, co by zrovna chtěl. Ještě jednu večeři, pomazlit se, jít po stopadesáté zase ven nebo na balkon.

Jednu věc svému psímu miláčkovi závidím a to je jeho nálada. On je prostě neustále dobře naladěný, šťastný a veselý a ke štěstí na rozdíl od nás lidí potřebuje hrozně málo.

Nakrmit, pomazlit, vyvenčit a v klidu se vyspat. A hlavně vám musí věřit, že se o něj postaráte, a že ho máte rádi.

A tahle psí láska a důvěra, je prostě k nezaplacení..