Krize v ČT v roce 2000 aneb touha po objektivních médiích..

Nejsem příznivcem politiky současného pana prezidenta Václava Klause. Pro zhodnocení Krize v České televizi v letech 2000 a 2001 však není nepodstatné, připomenout si jeho stanovisko k celému problému.

Z vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny  5 . - 6. 1. 2001:

V dnešní krizi se zcela jasně ukázalo, že je Rada ČT zcela bezmocný orgán, který na faktický chod televize a na ochranu její nezávislosti nemá žádný vliv, bez ohledu na to, jaké bylo, je či bude jeho odborné či politické složení.

Nevěřím také, že by se někdo odvážil tvrdit, že zpravodajství a publicistika ČT byly v posledních letech vyvážené. Myslím, že si to netroufnou tvrdit ani ta média, která vzpouře televizních zaměstnanců tolik fandí. My dobře víme, že žádné televizní rady s tím nikdy nic nenadělaly ani nedělaly, že ani v dnešní krizi nezabránily politickému zneužití televize a dalších veřejnoprávních médií jednou, jasně definovanou skupinou politiků.

Jak je vidět z výše uvedeného projevu Václava Klause, tak jednoduše řečeno, hl. problém Václav Kalus vidí v tom, že takto velká mediální instituce s takovým rozpočtem a nesporným vlivem, by měla být spíše privatizována, než se snažit o svojí veřejnoprávní roli.

1)      V hlavních zprávách: Televize

O krizi v České televizi byly napsány desítky článků a vyšlo i několik knih. Neustále jsem přemýšlela jaký zdroj informací si pro svoje téma vybrat.

Po prostudování různých materiálů a článků jsem se nakonec rozhodla pro knihu Jana Čulíka a Tomáše Peciny V hlavních zprávách: Televize.

Renomé internetových Britských listů, působení Jana Čulíka ve Velké Británii a v neposlední řadě i schopnost těchto autorů přiznat, kde i oni při „honu za pravdou“ chybovali, se mi líbí.

2)      Ta nešťastná Rada ČT

Rada České televize je jmenována Parlamentem ČR. A v tom vidím hlavní problém stejně jako autoři knihy V hlavních zprávách televize.

I když to tak nemá být, tak se to ve většině případů děje. Do Rady jsou jmenováni lidé s politickými či osobními vazbami na různé politiky či subjekty.

Britské listy poukázaly na nedostatky tohoto zákona už začátkem roku2000. Argumentovaly, že by měl být zákon změněn podle německého vzoru,takže by členové Rady nebyli jmenováni pouze politickými stranami, ale i církvemi, odbory, univerzitami a různými asociacemi. Tento návrh se z Britských listů do české společnosti rozšířil, avšak politikové ho ignorovali.

3)      Proč přišla krize

Na základě analýzy Jany Dědečkové (Radní ČT) byl v prosinci 2000 odvolán její generální ředitel Dušan Chmelíček. Dědečková chtěla, aby Chmelíček zpřístupnil financování ČT, protože financování ČT bylo stále neprůhledné.

ČT „živí“ stále velké množství soukromých subjektů a nikdo ani neví, podle jakého klíče jsou zakázky rozdělovány.

Požadavkem Dědečkové bylo rovněž, aby Chmelíček zprofesionalizoval zpravodajství ČT, o což se pokoušel v roce 1998 Ivan Kytka.

Dušan Chmelíček byl do čela České televize jmenován díky reformnímu projektu, který po svém zvolení nezačal realizovat. Skandál kolem Sazky ještě Chmelíčka více poškodila a přispěla k jeho nedůvěryhodnosti.

Zaměstnanci České televize byli nespokojeni s tím, že byl Chmelíček

odvolán: během předchozích několika měsíců přenechal rozhodovací moc

neformálním interním mocenským strukturám, které vždycky Českou televizi.

řídily.

Zde je možné vidět hlavní příčinu krize. Mocenský boj uvnitř ČT, když ne tolik nelogický a neopodstatněný jak by se mohl na první pohled zdát.

Ke stejnému závěru docházejí i autoři knihy Analýza obsahu mediálních sdělení, které vidí krizi v ČT jako konflikt pracovních kultur.

Základní pracovní kultury jsou čtyři: zpravodajská, (zpravodajští redaktoři), politická

 (hlavní komentátoři, šéfredaktoři), ekonomická (manažeři, ředitelé, finanční ředitelé, manažeři pro styk s veřejností) a technická (produkční, provozní personál).

Mezi těmito čtyřmi pracovními skupinami jsou neustále napjaté vztahy, a nemusíme být právě v České republice a v ČT.

Z tohoto úhlu pohledu vypadá tzv. krize v ČT mnohem méně dramaticky (alespoň pokud jde o příčiny jejího vzniku).

Nestalo se totiž nic víc, než že skrytý konflikt, který prochází život každé mediální instituce, přerostl v konflikt otevřený.

 4) Krize chronologicky

• 12. prosince 2000 je Dušan Chmelíček odvolán z postu generálního ředitele České televize
• Proti tomuto kroku zakládá více než 40 zástupců různých sdružení občanskou iniciativu Česká televize – Věc veřejná
• 20. prosince 2000 Rada ČT zvolila nového generálního ředitele Jiřího Hodače..
• 23. prosince 2000 Krizový výbor zaměstnanců ČT vydává prohlášení 2000 slov v roce 2000 a požaduje odstoupení Jiřího Hodače
• 23. prosince 2000 jmenuje Hodač jako ředitelku zpravodajství bývalou moderátorku pořadu“21“ Janu Bobošíkovou
• 1. ledna 2001 odbory ČT charakterizují dosavadní revoltu jako stávku
• Protestující novináři se těší podpoře Syndikátu novinářů České republiky a Mezinárodní federace novinářů
• 3. ledna 2001 Senát přijímá usnesení, v němž konstatuje odpovědnost Jiřího Hodače a Rady ČT za situaci v České televizi
• 4. ledna byl na základě dlouhodobého vyčerpání Jiří Hodač hospitalizován
• 12. - 13. ledna na svém večerním jednání Poslanecká sněmovna odvolala Radu České televize a schválila změny v zákoně o České televizi, který vstoupil v platnost 25. ledna 2001
• 9. ledna vystřídal Věru Valentovou, která prozatímně řídila za Hodače ČT, Jiří Balvín, od 31. 10. 2001 řádný ředitel

5) Je česká společnost schopná mít nezávislou televizi?

Krize v ČT vznikla po deseti letech demokratického fungování české společnosti. A to je doba velice krátká na obnovu společnosti, která žila pod tlakem a měla sklon k přizpůsobování.

Ve všech sférách života české společnosti je možno cítit duch minulosti.

Přizpůsobování politickým zájmům, korupce, nulová etika, malá schopnost být inovativní a podléhání konformismu.

Česká televize je velká instituce, kde zájmy jednotlivců, skupin a politické vlivy stále hrají a hrály jasný prim. Snaha předělat tuto instituci ve veřejnoprávní médium, které ctí etické zásady stejně jako nedostižná BBC mi přijde naivní a v dalších letech jistě určitě nereálné.

Pokud však lidé, kteří ovlivňují chod této instituce, budou chtít něco pro rozvoj veřejnoprávního média činit, tak mají možnost.

Bylo by však naivní domnívat se, že to bude bez politických vlivů,  a nebo to bude na úkor České televize, která bude hlavně díky svému zpravodajství spíše působit jako bezzubý pes, ale nikoli jak strážce naší demokracie.

A občan, který Českou televizi platí ze svých koncesionářských poplatků, se nebude ptát, zda je opravdu nutné, aby ve veřejnoprávním médiu s takovým rozpočtem a toky peněz sledoval přímý přenos pokerového turnaje.

Česká televize, stejně jako i jiná média mají tu nesmírnou moc ovlivňovat naše mínění a vnucovat nám názory, které nejsou objektivní, ale zkreslené.

Naše současná společnost, ale potřebuje více než jindy objektivní média, která se nebudou bát být ve svých názorech třeba i jiná.

Média, která budou střežit demokratické posuny, které jsme si občansky a lidsky prozatím vydobyli, a která budou zabraňovat všem, včetně politiků, prezentovat skutečný obraz naší společenské reality.

Ne obraz zkreslený, lživý a manipulativní jako se o to pokoušejí někteří politici se svými planými proklamacemi a sliby před současnými volbami.

P.S. Celý text v nezkrácené podobě bude k dispozici na mém webu..