I staří lidé si zaslouží náš respekt a úctu..

Mojí dvaaosmdesátileté kamarádce zemřel nedávno manžel. Stále je velice smutná a zdá se mi, že začíná upadat do deprese. Musí vyřídit jako vdova hodně věcí a vše jí připomíná manžela.

Důchod nemá velký, spíše malý a bez toho manželova neví, jak vše zaplatí. Jistě, dostane vdovský důchod, ale ten bude směšný.

Často jí vozím na nákupy a je mi jí líto. Do košíčku vkládá ty nejlevnější potraviny ve snaze ušetřit.

Dělala to často, ale teď je to ještě výraznější.

Tato stařenka je velice aktivní bytůstka. Chodí na výstavy, setkává se s přáteli, snaží se lidem pomáhat.

Poslední dobou jí netěší nic. Většinu dní i prospí nebo upadá do smutku. Její děti bydlí daleko a nejsou jí velkou oporou.

Nejhorší asi je, že začíná přehodnocovat a vyčítá si, že manžela během života moc nechápala.

Nesouhlasím s tím, ale v téhle situaci jí nemohu moc oponovat, jen vyslechnout.

Přes její velké protesty jsme včera vyrazily na procházku.

Večerní výhled na Prahu a procházka kolem Pražského hradu se jí moc líbily.

Dělala jsem si ze sebe legraci. „Jediné co vím, tak kdo byl hlavní architekt katedrály Sv. Víta, to bude asi vše.“

„Obdivovaly jsme“ chrliče na vrchu katedrály, byli odporní.

Nevím, co je těžší. Vyrovnat se smrtí partnera nebo ty výčitky, že jste mu mohli porozumět lépe?

To asi neposoudím. Štvou mě naše úřady, které poslední dobou obíhá. Ačkoli je to velice vzdělaná a chytrá starší dáma, tak lidé nemají dostatek úcty.

Jakoby pro ně platilo, starý člověk rovná se blbec.

Znám hodně lidí nejrůznějšího věku, ale pokud potřebuju moudrou radu nebo názor, tak jí najdu vždy u mojí kamarádky Milušky.

S její bolestí jí moc asi nepomohu, ale starých lidí bychom si myslím měli více vážit.

Možná jsou v hromadné dopravě pomalejší, možná nás občas zdržují, ale to neznamená, že nemají plány a přání jako my ostatní.

I oni si zaslouží náš respekt a úctu.