Co donutí druhého člověka schvalovat trest smrti pro nevinného?

Před dvěma dny jsem seděla u televize jak přilepená a sledovala jsem druhý díl dokumentu o těch hrůzných fingovaných komunistických procesech, trestech smrti, táborech nucených prací apod.

Na jedné straně jsem byla uhranuta optimismem a silou lidství a charakteru, která sálala z těch starých lidí, kteří vzpomínali na své věznění v Ruzyni, Mírově a jinde.

Vzpomínali na všechny ty vymyšlené rozsudky a na to jak nikdo z nich mnohokrát netušil, že dostane doživotní trest.

Všichni z nich vydrželi to týrání a nelidské zacházení komunistickými bachaři, kteří dle slov jednoho bývalého vězně neměli jinou šanci, než z nich nějaké přiznání vymlátit.

Intelektově totiž na tom byli velice špatně a „normálním“ výslechem by z nich nic nedostali.

Sledovat ta čísla na obrazovce bylo neskutečné. Tisíce vězněných lidí, odsouzených, mučených a zabitých.

Všechno pod rouškou manipulace a poslušnosti ke komunistické straně a budování „bezpečnější“ společnosti.

Jakýkoliv nepřítel, který by ohrožoval stranu a stát, musel být zničen. A to i ve vlastních řadách.

Když vidíte autentické záběry v procesu s Miladou Horákovou, tak si říkáte, co donutí jiného člověk, aby se k druhým choval jako demagog, manipulátor či jako tyran.

Strach? Ano, byl to asi strach, lidská necharakternost a slabost, která odsuzovala, týrala, vraždila.

Na druhé straně to byla velká statečnost a odhodlání všech těch lidí, kteří byli neprávem vězněni, a kteří se nedali ani při největším týrání zlomit.

Když v novinách vycházeli rozsudky smrti, tak tisíce lidí podepisovali souhlas s popravou a trestem smrti, aniž by znali nějaká fakta.

Třídního nepřítele bylo třeba odsoudit, takže bylo „ dobré“ podepsat a ještě připojit nějaký ten hospodářský závazek.

Jeden z vězňů se ptal: Co to může být za strach, který donutí jiného člověka podepsat druhému trest smrti?

Je pro to vůbec nějaká omluva?

Doufám, že se v naší zemi nikdy nic už podobného nestane a pod rouškou demagogie a strachu nebudeme trestat, lynčovat či zabíjet.

To bychom se z našich dějin totiž vůbec nepoučili.