V prezidentských volbách je dobojováno. Vyhrál Miloš Zeman. Netajím se tím, že nebyl můj favorit, že jsem podporoval Jiřího Drahoše.
Vítězi gratuluji a věřím, že jeho druhé funkční období bude mnohem smířlivější, jak ostatně slíbil v televizních debatách. Je to zkušený politik, který má podporu voličů. To je hlavní. Demokracie je soutěž, ve které logicky zůstane jedna strana poražena. Miloš Zeman dostal nyní příležitost dokázat, že si váží nejen svých voličů, ale i těch poražených. V průběhu kampaně jsem si však uvědomil jednu opravdu zásadní věc.
Zavedení přímé volby prezidenta byl omyl. V roce 2012, ještě před schválením ústavní změny Senátem, se k tématu vyjádřilo 16 ústavních expertů ze všech našich právnických fakult. Shodli se na tom, že se jedná o nedomyšlený zásah do Ústavy, který může vést k vychýlení rovnováhy mezi mocemi. Nehledě na to, že pro změnu způsobu volby nebyl vůbec žádný věcný důvod. V podstatě se jednalo o reakci politiků na nepříliš důstojnou volbu prezidenta Václava Klause v roce 2008. Byla to první (a poslední) nepřímá volba provedená poslanci a senátory veřejně. Žádný zákon takový způsob volby nepředepisoval a všechny předcházející prezidentské volby proběhly na společném zasedání obou komor Parlamentu tajně. Veřejnosti se prodal mýtus o tom, že přímá prezidentská volba je demokratičtější, protože dojde k posílení prvků přímé demokracie, že povede k většímu zapojení občanů do veřejného dění, a že si to konec konců většina občanů přeje.
Názory ústavních expertů byly oslyšeny dost nevybíravým způsobem. Stejně tak byl smeten ze stolu argument, že přímá volba bude stát 500 milionů. Stojí za shrnutí, před čím tehdy odborníci varovali. Kromě nebezpečného vychýlení moci, čili vytvoření nového mocenského centra stavícího se proti vládě, kritizovali rovněž fakt, že přímo zvolený prezident bude uplatňovat svoji moc omezováním jiných ústavních orgánů. A naznačili i určitou obavu, že přímo zvolený prezident bude muset před voliči nějakým způsobem osvědčovat svoji legitimitu. Jakkoli se všechny jejich obavy stoprocentně naplnily, tak právě ta poslední se dnes ukazuje jako nejvíce problematické. Stvořili jsme ústavní monstrum, které se spíše ceremoniální a reprezentativní funkcí prezidenta už nemá nic společného. Díky prezidentovi je společnost extrémně rozdělená. Prezidentská většina se vymezuje proti menšině, což, bohužel, prezident kvůli svému znovuzvolení, resp. kvůli zájmům svého nejbližšího okolí – jako nesporně politická figura – podporuje.
Měli bychom se vrátit k modelu nepřímé volby. Největší legitimitu má mít v parlamentní demokracii parlament, nikoli prezident. Kdybychom měli prezidentský systém, čili pokud by byl prezident současně předsedou vlády, bylo by to něco jiného. Nemáme však tuto ústavní tradici. A ani by to nebylo rozumné, protože prezidentské systémy obecně tendují spíše k autoritativnějším vládám. Vyhrocená atmosféra posledních týdnů mě opravdu vyděsila. Tolik nenávistných komentářů na obou stranách, to jsme u nás dosud nezažili. Pro mě je to jasný signál, že přímá demokracie může snadno společnost dovést do stavu jakési občanské války. Dobrý politický systém má společnost stmelovat, nikoli rozdělovat. Prezidentské volby skončily a já gratuluji nově zvolenému prezidentovi, kterého budu samozřejmě respektovat. Je to i můj prezident! Zároveň budu jako poslanec Parlamentu České republiky iniciovat vážnou debatu nad návratem k nepřímé volbě.
