Většina psů je majiteli týrána!

Kde kdo často sám sebe staví do pozice milovníka zvířat, aniž by měl dostatečné znalosti, jak svým mazlíčkům neškodit.

Portrét pejska na zakázku podle fotky.karikatura.cz LADISLAV BLAHÁK

Lidé jsou schopni vsugerovat si, že tak, jak se věci mají, je všechno v pořádku, protože jinak by je to mohlo stát pohodlí. Nepřipustí, že svým zvířecím „chráněncům“ vlastně ubližují, i když jim jejich chyby někdo, logicky a polopaticky vysvětlí.

Nebezpečnou chybou je jednat se psem jako rovný s rovným, nebo dokonce jako s dítětem. Pes není člověk! Pokud není mezi lidmi v hierarchii na posledním místě, neví vlastně, kde jeho místo je, propadá nejistotě a v podstatě ho to dost stresuje. Pak dělá nepřístojnosti a to i nebezpečné pro okolí, neboť pes je šelma. Jakmile však pes pozná své místo v hierarchii mezi lidmi, okamžitě se zklidní a je v absolutní pohodě. Jemu totiž vůbec nevadí být ten poslední, ba právě naopak. Nemusí nic řešit a má se dobře. Nejistota je to, co ho ničí a doslova i psychicky trýzní. Je to pravda!

Milión paniček touto nejistotou doslova destruuje psychiku svých zjančených mazlíčků a nejsou v tom sami, existují i trdla páníčci. Pořídili si pejska náhradou za partnera a on se částečně stal jejich pánem. Ukázat psovi jeho místo je pro jeho dobro a pohodu, protože neumí být velitelem jen z části. Stačí jen trochu ustoupit a přijali jste v jeho očích podřízenou roli, kterou ale respektujete jen tak, jak se vám to hodí a vzniká chaos v čisté přírodní duši psa. Je nejistý, rozzlobený, nervózní a vzteká se. V rodině je to stejné. Když má každý tu svou parketu, je klid. Rodina je pro psa smečkou a jeho místo musí být podřízené i tomu nejmladšímu dítěti. Tolik, co se týká neúmyslného, ale citelného týrání psů.

Pak je tady jejich zdánlivě neúmyslné týrání. Pes je zvíře společenské, žijící ve smečce a její společnost nutně potřebuje, stejně jako hodně společného pohybu. Jsou-li ostatní členové smečky velkou část dne v práci a ve škole, zatímco on je chudák zavřený sám doma, je to trýzeň a nejistota, zda se ještě někdy se zbytkem smečky setká. I když by mohl být po letech zvyklý, vždy má strach. Není málo těch nedobrovolných vězňů, co po odchodu posledního člena smečky ve stresující kobce bytu celou dobu vyjí a štěkají, dokud se neobjeví alespoň jeden z rodiny. Ti lidé tak týrají svého psa i sousedy. Jsou případy, že to trvá i celý víkend. To je na mastnou pokutu za ubližování zvířeti. Když pak páníčci přijedou a vezmou ho vyvenčit, samou radostí se čoklík počůrá už na chodbě. Může si někdo vážit takových lidí?

O psech, přivázaných na řetězu u boudy, nemá cenu ani mluvit. I oni jsou nevinní vězni z vůle jejich majitele. Vyloučeni na okraj smečky jsou osamocení, uvěznění, smutní a zlomení. Stejný obojek a řetěz pro jejich pány s tím rozdílem, že ti si to zaslouží.

V podstatě chci říci, že člověk, pořizující si psa, by měl složit zkoušky o znalosti chovatelství v této věci a v budoucnu se kdykoliv na požádání policie prokázat certifikátem. Jinak pokuta a termín nápravy a pořád dokola. Pes je v podstatě zbraň a v rukách nezodpovědného člověka je neřízenou střelou zvláště, je-li trvale týrán, ať už úmyslně, či nikoliv.