Rohem mě odstrkuje jak pírko, dupe mi po kufříku od kamery, koulí očima a slintá. Beru banány a lákám ho za sebou. Voňavou slupku od banánu házím na veliký balvan. Zmatený býček pobíhá kolem, ale létat neumí.
Ravi byl prodán jako nemluvně a jako mnoho jiných i jeho zmrzačili, aby budil účast a měl tak lepší tržby za korále.karikatura.cz
Ráno se sbírám z tvrdého spaní na podlaze, bereme batoh s foťáky, druhý batoh s výbavou a hurá do džungle. Ve spleti stezek v zarostlém kopci překvapivě narážíme na spoře oblečeného domorodce, který říká: „ I am the best gadža …vy mě potřebujete, jinak zabloudíte“ Pochopil jsem, že gadža, je indickou angličtinou průvodce, ale odmítáme jeho služby, avšak on nám přesto ukazuje cestu. Samozřejmě nesprávnou, jež se rozvětvuje do spleti a sítě stezek zvířecích i lidských, takže bloudíme, ale odhodlaně pokračujeme vstříc svým dobrodružstvím bez vychytralého Inda. Plazit se roštím v úmorném vedru a k tomu ještě do kopce, to může napadnout jen debila, říkám si a pozoruji supy, kroužící na obloze. Naštěstí nekrouží nad námi. Zatím. Máme totiž jen dva litry vody, co povídám, litr už je vypitý. Jdeme dál a Sára, ač bez bagáže, začíná kafrat, nadávat a zlehčovat naše rozhodnutí o směru a cíli výpravy. Bělohlaví orli létají pod úrovní našeho odpočinkového místa a výhledu. K řece nedolezeme a krokodýli nepotkáme, nestihli bychom se vrátit za světla a riskovat spaní v džungli bez tří litrů repetentu proti upířím moskytům, je sebevražda, protože bychom se škrábáním a máváním rukama vysílili k smrti.
Supi krouží v uctivé vzdálenosti, mají vychování, ale kolem nás poletují pestrobarevní motýli a neuvěřitelné množství vážek.
Óm beach dostala svůj název podle tvaru podobnému meditačnímu znaku.
Vzduch se tetelí horkem. Vydrápeme se na kopec a zjišťujeme naši polohu, jako nevyhovující. Musíme, chtě nechtě, dát zapravdu Sáře a vrátit se zpět za jejího neustálého připomínání, že nám to říkala, že jdeme blbě apod. Až si málem vysloužila víc, než jen okřiknutí.
Cestování s pubíkem, co si furt něco vymýšlí, je zkouška nervů, kde parchantci obvykle slaví svá malá vítězství, nad vztekajícím se rodičem. To je však úděl morálních vítězů, že krátce po té podléhají hrubé síle a vydobytá výhra jim zhořkne. Nechápou, že rodič neustoupí ze svých pozic diktátora. Je to pro jejich dobro, že věci nefungují podle nich.
Teď se ale prodíráme hustou a trnitou vegetací cestou necestou. Na pláž Paradise se dotrmácíme zmáčeni potem a v zapadlé pustině bereme za vděk civilizací ve formě posezení ve stínu stříšky z palmových listů a bohatého občerstvení. Chlazené nápoje jsou balzámem pro vyprahlá hrdla zplavených a rozdrásaných polodivokých bledých turistů odněkud z dalekého západu, kde je kultura teprve mladá. Do úplné formy nás však dostává až hot ginger lemon honey tee a jdeme uvolněně relaxovat do vln. Pozorujeme delfíny, jak loví poblíž rybářských lodí, které zatahují síť kolem hejna ryb. Vodní savci vyskakují a v efektních saltech sebou plácají o hladinu. Omráčené ryby jsou pak snadnou kořistí. Tanec boje o přežití. Sára si našla zase štěňata a Stáňa nemůže fotit, ale urychleně se kroutivě a svíjivě vzdaluje za účelem vyprázdnění se na díře se dvěma nášlapkami. Nestíhá však a musí na místě nehody dokonce nechat i spodní prádlo. Ještě, že jsme u moře. Kolem Sáry se vyskytli dva dospělí psi a došlo asi k jakési neshodě, protože Sára běží po pláži s jedním z nich v těsném závěsu a nevypadá to vůbec na hru. Vyceněné zuby jí cvaknou těsně za zadkem, než skočí do vln. Očkování proti vzteklině nebylo neuvážené rozhodnutí.
Každé štěně tady chce být s námi kamarád. Je to pro něj výhodné, není hloupé.
Vracíme se cestou, která je zaříznutá ve strmém kopci, vysoko nad příbojem. Zakopnout, nebo uklouznout, užili bychom si asi nejrychlejší kotrmelce v životě. Krajina kolem vypadá pravěce. Na rostlinách, ne nepodobných velkým přesličkám, poletují malí barevní ptáčci a já odpovídám na jejich pískání. Za chvíli to kolem hvízdá a cvrliká a do toho se náhle ozve známý zvuk pískajících ložisek o síle 150-ti decibelů. Hmyzí vábení džungle. Hora je za námi. Slunce se chystá zmizet v oceánu a barvy vlnami oplachovaného písku nelze popsat. Navečer ještě trochu slané koupele ve vlnách, pak večeře a jdeme s pivkem a mirindou posedět na útesech nad příboj a plánovat další cestu na základě nových informací. Bude dlouhá. Delší, než si myslíme. Od našich izraelských sousedů víme, že Andamanské ostrovy jsou přístupné, zatímco na indické ambasádě v Praze nám tvrdili opak, a ještě nás ošidili při platbě víz.
Ani tahle noc nebyla nejlepší. Spal jsem sice na posteli, ale Sára po mě lezla celou noc, jako po opičí dráze. Dávám Sáře při snídani něco výuky angličtiny formou školy hrou, necháváme si vyprat hadry a jdeme shánět rikšu na zítra. V resortu, spojeném s pláží můstkem přes jedovatě zbarvenou louži, si odvoz zajišťujeme a zároveň objevujeme tlupu fotogenických opic, zvyklých na lidi. Banánová návnada však místo opic přilákala velkého býka, který ji bezostyšně žere, ale zasloužil si ji malým horolezeckým výstupem k ní.
I Raviho korále dělají Indii tak barvitou.
„Hallo, my friend.“ Malý usměvavý prodavač korálků je opět u nás, „How are you?“ Milý klučina, jménem Ravi, se zmrzačenou nohou dostává 50 rupek za snahu a za interview na kameru. Nadšeně spolupracuje a vypráví o svých plánech, chodit opět do školy, až si vydělá na malý domek. Pracuje tu pro strýčka, tak je tady titulován každý boss, a jeho máma žije asi tak 400 mil odsud ve vnitrozemí v Bangalore. Tátu nezná. Během rozhovoru si představuji, jaká je asi skutečnost a jeho cíl i odhodlání a víra v úspěch při objektivně mizivých vyhlídkách mi imponují. Přidávám banán a on mi z radosti dává jedny korále darem. Hádám, že ho z nouze prodali už jako nemluvně, byla mu zdeformována noha, aby byl odkázán na svého šéfa a teď na nějakého tlustého Inda maká po plážích Indie nespočet mrzáčků, kteří si myslí, že je jejich dobrodincem. Jiná země, jiný mrav.
Krávy jsou posvátné a tak je v Indii jen kuřecí Mac Donald.
Právě přichází potulný býk, přilákán banánovou slupkou, kterou mu Ravi hodil. Slupne ji jako malinu a už se mi hrne na banány. Rohem mě odstrkuje jak pírko, dupe mi po kufříku od kamery, koulí očima a slintá. Beru banány a lákám ho za sebou. Voňavou slupku od banánu házím na veliký balvan. Zmatený býček pobíhá kolem, ale létat neumí.
„Bye, bye.“ Velké, hnědé, usměvavé raviho oči plné optimismu na mě hledí, když mi dospělácky podává ruku a kulhá za dalšími potenciálními klienty. Myslím, že uspěje, přestože jsou tady ověšeni korály už téměř všichni. Doufám, že překoná nepřízeň osudu. Už je mi jasné, proč se Indové tak diví, že Sára brečí a vzteká se, když není něco po jejím. Je to nad jejich chápání.
