Zadlužené Česko půjčuje bankrotujícímu Lotyšsku.

Lotyšsko je těsně před státním bankrotem a očekává peněžní injekce EU a MMF. Naše sněmovna  se přidala k záchranné misi a schválila vydání dluhopisů v objemu 200 milionů eur na pomoc krizí stižené lotyšské ekonomice.

Podle aktuálního kurzu to představuje asi 5,9 miliardy korun. Za peníze získané prodejem těchto dluhopisů Česko poskytne Lotyšsku sedmiletou bezúročnou půjčku. Vládní návrh podpořila i většina opoziční ČSSD. Ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) zdůraznil, že vydáním dluhopisů se v sedmiletém horizontu nijak nezvýší český státní dluh. Což je poněkud nepřesné: nejprve se o oněch 5,9 miliard zvýší a pak zase sníží. Ovšem za předpokladu, že nám tuto bezúročnou půjčku krizí stižené Lotyšsko v roce 2016 splatí. Proč si Lotyšsko nepůjčí takovou směšnou částku například od Evropské investiční banky podobně, jak to dělá Česko?

Česká republika přitom nesplácí své staré dluhy a miliardy korun vybrané na daních jdou každoročně podle vyjádření ministra financí pouze na splátky jejich úroků! Na splátky úroků jde ročně zhruba stejně peněz jako na rozpočet ministerstva vnitra. Státní dluhopisy jsou veřejně obchodovatelné a jejich prodej stát zpravidla realizuje aukčním způsobem. Jak tedy ale řeší stát zpětný výkup dluhopisů podle emisních podmínek? Je to prosté: zase vydá další dluhopisy a z tohoto výtěžku vyplatí ty, u kterých hrozí překročení lhůty pro odkup. "Jde o typický zákon technického charakteru, který nezvyšuje objem státního dluhu. Praxe zpětných odkupů je obvyklá v zemích Evropské unie," uvedlo loni v únoru ministerstvo financí. Toto praxe umožňuje vydat nové státní dluhopisy a z jejich výnosu uhradit splátky splatných jistin státních dluhopisů. Připadá vám tato metoda splácení dluhu další půjčkou nějak povědomá? Ano, je to metoda obvyklá mezi "nepřizpůsobivými" občany, kteří se tak ocitají v nikdy nekončícím kolotoči dluhů a jsou za to stavěni mediemi na pranýř. Když ovšem tuto praxi provozuje stát a jeho úředníci, je to praxe "obvyklá v zemích Evropské unie."

V Bruselu se prý rodí zajímavý návrh, aby státy, které podepsaly Lisabonskou smlouvu, zavedly splácení státního dluhu občany. Ministerstva financí států Unie podle tohoto plánu zajistí přesný přepočet státního dluhu na jednotlivé občany a zajistí, aby na důchodových složenkách, na výplatních páskách a jiných dostupných dokladech byly veškeré údaje, kdy a v kterém období vznikl státní dluh, kdo je zodpovědný (který ministr financí to podepsal) a jaká výše dluhu se bude splácet. Dále zajistí, aby splátky neohrozily rodiny s dětmi či starobní důchodce a umožnili jim rozložit splátky v čase. V naprosto výjimečných případech je možné umořit tento dluh jednotlivých osob prodejem státních nemovitostí, či pozemků. Pak nám opravdu nezbude než emigrovat. Ovšem někam mimo Evropskou unii.

Česká republika má přitom podle evidence Ministerstva financí ke dni 31.12.2008 celkem 925,2 miliard státních dluhů splatných postupně v letech 2009 - 2057. Zajímavým historickým dokumentem je zpráva NKÚ z roku 1999 Závazky státu z emise státních cenných papírů, ve které se mimo jiné konstatuje: "V kontrolovaném období vzrostly závazky státu z titulu emise státních dluhopisů z částky cca 52 mld. Kč na počátku roku 1995  na částku 128,9 mld. Kč koncem roku 1997." Jistě si z toho uděláte snadný závěr, že největší díru do státní kasy udělaly v následujících letech socialistické vlády vedené Zemanem, Špidlou, Grossem a Paroubkem, které roztočily kolem 70 miliard ročně. Doufám, že pokud bude především hlasy socanů, lidovců a zelených retifikována Lisabonská smlouva a výše zmíněný plán na likvidaci státních dluhů dojde realizace, bude to až za příští socialistické vlády, kterou si jistá část sociálně smýšlejících občanů zvolí zejména proto, že jim odpustí poplatky u lékaře a za recept. Zvýšení daní o splátky státního dluhu ve výši cca 100 tisíc korun na hlavu (kdo zaplatí za socky, děti a důchodce?) nařízené podle ducha Lisabonské smlouvy pak této "lidumilné" socialistické vládě a ČSSD definitivně zlomí vaz. Pokud ovšem budou media informovat objektivně o tom, kdo přivedl tento stát k bankrotu podplácením voličů.