Volby, o které neměl nikdo zájem.

Tedy někteří idealisté včetně mě přece jen volit šli. Bylo nás  trapných 28 procent z celkového počtu oprávněných voličů, což jen potvrdilo většinový názor, že evropský parlament (EP) je na dvě věci, rozvádět to nebudu.

Nejde jen o to, že se jedná ve své podstatě jen o diskuzní klub vysloužilých či v domácích volbách neúspěšných politiků bez práva navrhovat zákony unie (jen je odsouhlasuje), který, aby se neřeklo, čas od času provádí jakési konzultace pro pány komisaře a povětšinou je jen "informován" o tom, co se bude dít a kam bude EU bez jejich přičinění směřovat na základě rozhodnutí Rady EU a především Evropské komise (EK). Ta má čtyři hlavní úkoly: navrhovat právní předpisy Parlamentu a Radě, řídit a provádět politiky EU a rozpočet, vymáhat evropské právo (společně se Soudním dvorem) a zastupovat Evropskou unii na mezinárodní scéně, např. vyjednáváním dohod mezi EU a ostatními zeměmi. Chybí už jen armáda a policie. Určitě si přečtěte oficiální definici EK. Pokud by se měly nějaké evropské volby konat, pak by mělo smysl volit přímou volbou právě členy komise včetně předsedy ("prezidenta EU"). Místo toho jsou členové komise najmenováni momentálně vládnoucími vládami národních států a je naprosto neprůhledné, z jakých důvodů byli vybráni a jaké zákulisní dohody jsou při této příležitosti uzavírány. I když, proč by měli být vlastně voleni občany jednotlivých národních států, když nesmějí od vnitrostátních vlád přijímat žádné pokyny a musí jednat pouze v zájmu Unie jako celku.

Je proto nemístné hovořit při příležitosti voleb do EP o nějakém "vítězství" ODS či prohře té či oné strany. Jedná se jen o takovou malou "štichpróbu", jak mohou ale nemusí dopadnout naše podzimní mimořádné volby do poslanecké sněmovny. Koneckonců by pantáta Paroubek měl hovořit o vítězství, protože si jeho milovaná ČSSD od minulých voleb do EU polepšila ze dvou na sedm poslanců, zatímco Topolánek zůstal na dřívějších devíti. Pokud nedojde k ústavní změně například počtu poslanců (199 nebo 201 místo stávajících 200), můžeme zase očekávat plichtu s bitkou o tom, kdo bude premiérem a ústavní krizi.

Nelze se divit, že politické strany nijak neinformují v průběhu volebního období ani těsně před volbami do EP voliče o tom, k čemu je EP pro ně dobrý a důležitý, aby je tak přinutili k větší účasti. Naši poslanci v EP společně nijak nezastupují české zájmy, protože tam nikdy nehlasují společně. EP není rozdělen na nějaké národní koalice, poslanci se houfují (to je ten správný výraz!) do "frakcí" neboli klubů (skupin) údajně podle politické orientace. Klub je možné založit, pokud se v něm sejde minimálně 16 poslanců alespoň z pěti členských států. Poslanci tak hlasují čím dál víc podle příslušnosti k danému klubu. Větší kluby mají výhodu i při obsazování důležitých postů. A být v klubu znamená mít přístup i finančním prostředkům navíc: pro kluby je určeno více než 130 milionů Euro ročně. A tak poslanci EP, členové komise a další desetitisíce bruselských úředníků jsou těmi jedinými skutečnými Evropany, jsou oním předobrazem budoucího evropského národa. Protože přes prachy uděláte snadno i z hotentota Čecha. Obávám se však, že Evropská unie nemá možnost pomocí peněz vybraných z pokladen národních států udělat z každého Čecha, Němce či Francouze Evropana a navíc je přesvědčit, aby si všichni jako mateřský jazyk zvolili jazyk národa, který je za vodou a mimo schengenský prostor.

Proto je idea evropského superstátu podle představ EK, EP, americké administrativy a prezidenta Obamy, který by měl rád kromě červeného telefonu do Kremlu i modrý telefon do Bruselu, předem odsouzená k nezdaru. Zůstane navždy jen hospodářským společenstvím a vše nad to jsou jen pokusy malých napoleonků řídit každý prd v Evropě pomocí směrnic a nařízení z Bruselu a to nejen pokud jde o distribuci vajec jednotné velikosti, ale i redistribuci imigrantů. Bídné je, že obyvatelé Evropy se těmto snahám dokáží bránit maximálně házením vajec nebo cinkáním klíči, což jsou politické prostředky vynalezené těmi zatracenými čecháčky, o kterých už Hitler říkal, že jsou "smějící se bestie". Jakýkoliv odlišný názor na budoucnost Evropy je dnes chápán jako extrémizmus a na ten máme přece policii a soudy. A tak bude brzy trestným činem projevovat nespokojenost či dokonce odpor proti lisabonské smlouvě, jakmile budou Irům povoleny milostivě nějaké výjimky z unijního práva ve formě dodatku, který nebude nikdo ratifikovat a oni nakonec podepíší. Disciplína totiž musí bejt. Jak řekl náš největší zvěčnělý spisovatel ústy našeho národního hrdiny Švejka: "Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.` A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach," řekl Švejk. Já začínám mít ale strach z politické policie a evropského zatykače.