Pokus zrušit platnost Klausovy amnestie se nezdařil.

ÚSTAVNÍ SOUD SE ODMÍTL ZABÝVAT AMNESTIJNÍM ROZHODNUTÍM Z DŮVODU NEDOSTATKU SVÉ PRAVOMOCI. Ústavní soud, Brno, 6. března 2013, TZ 14/13: Na včerejším zasedání pléna Ústavního soudu byl odmítnut návrh skupiny senátorů na zrušení ustanovení čl. II rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2003 Sb., o amnestii,(zvýrazněno J.B.) ze dne 1. ledna 2013, a to z důvodu, že Ústavní soud není k jeho projednání příslušný.

Soudci Pavel Rychetský, Ivana Janů a Vojen Güttler s většinovým závěrem pléna nesouhlasili a vyhradili si odlišná stanoviska do výroku usnesení, soudce Miloslav Výborný ohlásil odlišné stanovisko ve vztahu k odůvodnění.

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. ledna 2013 se skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen „navrhovatelé“) domáhala zrušení čl. II rozhodnutí prezidenta o amnestii (dále jen „amnestijní rozhodnutí“), neboť je podle jejich názoru v rozporu s hodnotami demokratického právního státu, jakož i s principem limitů výkonu státní moci. Alternativně se domáhali toho, aby Ústavní soud nálezem vyslovil protiústavnost čl. II amnestijního rozhodnutí pro jeho rozpor s hodnotami demokratického právního státu a rozpor s ústavním pořádkem. 21. ledna 2013 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Městského soudu v Praze na zrušení téhož rozhodnutí. Tento návrh byl ve vztahu k čl. II napadeného rozhodnutí Ústavním soudem odmítnut jako nepřípustný (pro překážku jiného řízení zahájeného v téže věci), ve zbytku pak byl odmítnut pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele.

V tuto chvíli lze uvést, že důvodem odmítnutí byla skutečnost, že se Ústavní soud necítí být příslušný k přezkumu tohoto typu aktu prezidenta republiky. Vyhlášení amnestie považuje Ústavní soud za výsadní právo prezidenta republiky, jde o ústavně zakotvený akt milosrdenství, na nějž není právní nárok a který neobsahuje odůvodnění. Takový akt je ze své podstaty z právního i soudního přezkumu vyloučen, a to i z přezkumu před Ústavním soudem.(zvýrazněno J.B.) Jak dokládá judikatura mezinárodních lidskoprávních soudů, takový přezkum by byl možný toliko ve zcela výjimečných poměrech, například v případě amnestování zločinů podle mezinárodního práva.(Pramen.)

Text usnesení ÚS včetně odlišných stanovisek je k dispozici zde.

Pochybný pokus senátorů ČSSD zrušit amnestii vyhlášenou dnes již bývalým prezidentem Klausem se tedy nezdařil. Pokud se začtete do bludiště právních názorů a nesouhlasů uvedených v "odlišných" stanoviscích některých ústavních soudců, nutně vás musí pojmout nedůvěra k něčemu, co řada politiků i soudců označuje jako "právní stát". Buď jsou naše právní normy včetně Ústavy natolik zpackaným paskvily, že je nelze považovat za skutečné zákony, nebo v tomto státě skutečně vládne "soudcokracie" završená soudem všech soudů, tedy soudem ústavním. A protože se zejména u podobně zásadních rozhodnutí ÚS objevují pravidelně "odlišná" stanoviska jeho některých členů včetně předsedy, je jasné, že džungle právních norem a zejména možnosti rozdílných výkladů kterékoliv z těchto právních norem či jednotlivých paragrafů nevytváří nic, co by se dalo nazvat právním státem. Nejspíše je to tak proto, že zákony jsou záměrně vytvářeny způsobem, který dovoluje jejich "ohýbání" ve prospěch viníků.

Stačí se jen podívat, jak ti nejschopnější či spíše všeho schopní advokáti či celé squadrony právníků vysekávají obviněné vždy z čehokoliv, hlavně když je dostatek peněz na jejich honoráře. A úspěšně se jim to daří, protože "šelmy" jsou v české právní džungli doma.

Je to sice úděsné čtení, ale stačí nahlédnout do přehledu podání aktuálně projednávaných ústavním soudem, abyste došli k závěru, že něco je shnilého v českém právním řádu a zejména v právním systému jako takovém. Pokud se musí například městské zastupitelstvo dožadovat zrušení jistých částí zákonů jen proto, aby mohlo uplatnit ochranu občanů před hernami a kasiny, pak se ptám, k čemu jsou poslanci a senátoři? Nejspíš k tomu, aby svým rodinným příslušníkům, v lepším případě kamarádům svých kamarádů přihráli nějaký ten zajímavý kšeft, do kterého by jim ti místní zastupitelští otrapové nemohli šlápnout.

Nabízí se tu otázka, zda nám ta naše soudcovsko právní centralistická demokracie vlastně vyhovuje, zda by nestálo za úvahu odříznout celou tu "verchušku" co nejvíce od výkonné moci a dát více pravomocí obcím. Právě v případě těch heren a kasin se ukázalo, že přidělování licencí té bandě mafiánů z úrovně ministerstva financí je naprosté zvěrstvo přímo nahrávající všem druhům úplatkářství.