Nedemokratické volby v Česku.

Je zcela zřejmé, že výsledek právě skončených voleb do krajských orgánů i do senátu je důsledkem naprosto nedemokratického volebního systému, který vychází sice z práva každého občana tohoto státu staršího 18 let volit, ale současně neplatí žádná občanská povinnost se této volby zůčastnit.

K volbám se tak dostavují v naprosté většině jen ti občané, kteří jsou z nejrůznějších důvodů nespokojeni s výsledky práce právě vládnoucích politických stran a jejich představitelů. Výsledek takových voleb tak v žádném případě nezobrazuje skutečné politické postoje všech oprávněných voličů.

Je poněkud zvláštní, že do naší postkomunistické ústavy nebyla převzata z ústavy první republiky obsahující povinnost účastnit se voleb. Zřejmě z pochybného důvodu zrušit povinnost účastnit se voleb zavedenou totalitní praxí komunistů vládnoucích v této zemi mezi lety 1948 až 1989.

Za první republiky totiž platilo: "každý oprávněný volič jest povinen voliti. Zproštěny této povinnosti jsou osoby starší 70 let, dále ti, kdož pro nemoc nebo tělesnou vadu se nemohou dostaviti k volebnímu osudí, kdož pro neodkladné povinnosti svého úřadu nebo povolání nemohou včas přijíti k volbě, kdož jsou v den volby vzdáleni od místa volby aspoň 100 km, konečně ti, kdož jsou zdrženi přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami…".

Zákonem vyloučeni z práva hlasovacího byli také ti, kdož byli soudem zbaveni svéprávnosti, kdož upadli v konkurs, jakož i ti na jejichž žádost se provádí vyrovnávací řízení, dále ti, kdož byli právoplatným rozsudkem soudu zbaveni volebního práva, (ti) kdož jsou v donucovací pracovně a vojenské osoby v činné službě a aktivní osoby četnictva.

Volební právo měli všichni státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok svého věku, měli bydliště v některé obci republiky aspoň tři měsíce, čítajíc zpět od vyložení voličských seznamů a nejsou po zákonu výslovně z práva hlasovacího vyloučeni. (Pramen).

Nic z těchto zásad nebylo do současné ústavy převzato a tak není možné považovat výsledky všech voleb proběhlých po roce 1989 za opravdu demokratické. Možná namítnete, že povinnost volit je nařízení aplikované v totalitních režimech. Jenže nevymáhaná povinná volební účast je v současné době zavedena v těchto státech: Belgie, Bolívie, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Honduras, Kostarika, Kypr, Libanon (pouze muži), Mexiko, Panama, Řecko, Paraguay (pouze pro občany mezi 18 a 75 rokem života) a Thajsko.

Vymáhaná povinná účast ve volbách platí ve státech: Argentina, Austrálie, Brazílie, Chile, Ekvádor, Demokratická republika Kongo, Lucembursko, Nauru, Peru, Singapur, Uruguay a Schaffhausen (švýcarský kanton).

Jakub Rolčík ve svém článku Zaveďme povinné volby uveřejněném 3.listopadu 2006 píše: "Nechť už se neopakuje situace, kdy rozhodnutí malé skupinky voličů je vydáváno za hlas lidu (národa, veřejnosti). Nechť už přestane záviset výsledek voleb na tom, zda je pěkné počasí, státní svátek nebo aférami zmanipulována veřejnost. Zaveďme povinnost hlasovat ve volbách." To se ovšem v Česku nepodaří zavést, vždy se objeví spousty takypolitiků, samozvaných politologů a "odborníků" na ústavní právo, kteří snesou horu argumentů, že by to bylo protidemokratické.

Zcela určitě by ale pomohlo dlouho slibované a stále odkládané zavedení elektronických voleb, při kterých by se zcela jistě zúčastnili voleb i ti občané, kteří jsou líní zvednout zadek a zajít do volební místnosti. Podotýkám, že já jsem ten zadek zvedl.

S myšlenkou zavést elektronické volby přišla stávající vládní koalice, která oprášila záměr Fischerovy vlády. Česká vláda podle své koaliční smlouvy z léta 2010 chtěla vyzkoušet online hlasování už při příštích parlamentních volbách na jaře 2014. V programovém prohlášení vlády bylo jasně uvedeno: "...vláda připraví návrh volebního kodexu, který komplexně upraví organizaci všech druhů voleb konaných v České republice s možností elektronického hlasování ve volbách. Tehdejší ministr vnitra Radek John v prioritách ministerstva vnitra tenkrát mimo jiné uvedl: "V přípravném procesu jsou také eVolby, jejichž pilotní projekt bude spuštěn v roce 2012, ostrý start by pak měl proběhnout o dva roky později při volbách do Poslanecké sněmovny."

Levicové strany vedené ČSSD si ale spočítaly, že by se zvýšila účast ve volbách a to zejména o ty občany, kteří mají běžně přístup k počítači a patří spíše do pravicově orientované skupiny lidí majících bohužel líné zadky. A tak se hned objevily "racionální" argumenty proti: bylo by to drahé a nebylo by možné zamezit falšování voleb. Zvláštní na takové argumentaci je to, že proti elektronickému sčítání lidu nikdo neměl zásadní námitky a proběhlo s velkým úspěchem: "Český statistický úřad (ČSÚ) obdržel v rámci sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) celkem 4,33 miliónu formulářů v elektronické podobě. V tom bylo2,8 miliónu sčítacích listů osoby, 1,05 miliónu bytových listů a 0,48 miliónu domovních listů. Podíl elektronických formulářů ze všech vyplněných sčítacích formulářů dosáhl 25,5 %, což zhruba odpovídá podílům uváděným v průzkumech veřejného mínění. Prostřednictvím internetu se více sčítaly mladší a vzdělanější osoby. ...Při zohlednění charakteristik, které byly absolutně nejčastěji zastoupeny v jednotlivých kategoriích, pak typickým elektronicky sečteným obyvatelem ČR je osoba (s nepatrně vyšší pravděpodobností muž) ve věku 30–39 let, se středním nebo úplným středním odborným vzděláním, ekonomicky aktivní, která bydlí v domácnosti vybavené počítačem s připojením k internetu..." (Pramen). A právě z těch "mladších a vzdělanějších" ekonomicky aktivních občanů má levice strach a proto se jen tak spravedlivých demokratických elektronických voleb s podstatně vyšší účastí voličů nedočkáme. Určitě také proto, že se elektronickými volbami začala zabývat i EU, která jistě tuto myšlenku přivede díky stádu bruselských úředníků do hrobu. Stačí si přečíst materiál o právních, operačních a technických standardech elektronického hlasování. Škoda, mohli bychom následovat například Švýcarsko, ke kterému nás řada nekritických optimistů někdy přirovnává. Když už ne v úrovni života občanů, tak alespoň v míře volební demokracie.