Co takhle dát daňová přiznáni na internet?

U nás máme velké problémy kolem přiznávání vedlejších výdělků našich politiků, kteří by měli podle zákona č. 159/2006 Sb. ze dne 16. března 2006, ve znění zákona č. 216/2008 Sb., o střetu zájmů zveřejňovat, o kolik jsou bohatší než loni díky vedlejším příjmům.

Zákon stanovuje "povinnost veřejných funkcionářů oznamovat skutečnosti, které umožňují veřejnou kontrolu jejich činností konaných vedle výkonu funkce veřejného funkcionáře, veřejnou kontrolu majetku nabytého za dobu výkonu funkce a dalších příjmů, darů nebo jiného prospěchu, získaných za dobu výkonu funkce, popřípadě finančních závazků, které veřejný funkcionář má."

Zákon se týká poslanců, senátorů, členů vlády, vedoucích ústředních orgánů státní správy a dalších až po členy obecních zastupitelstev, ale i ředitelů policie, členů některých dozorčích komisí a dalších vedoucích úředníků v případech, kdy nakládají s veřejnými finančními prostředky nebo rozhodují o zadávání veřejných zakázek. Podrobnosti si můžete najít v uvedeném zákoně.

V čem jsou problémy? Inu, komu by se chtělo zveřejňovat nějaké ty statisíce či miliony a dostat se tak do hledáčku médií a veřejnosti. Proto řada z osob vyjmenovaných v zákoně přiznání "zapomíná" vyplňovat a i kontrola plnění jejich povinností v tomto směru pokulhává z řady různých příčin. Kromě toho jsou povinné osoby ohlásit vedlejší příjmy jen pokud přesahují v součtu za rok částku 100 tisíc korun.

Co nejvíce brání veřejné kontrole je záměrně komplikovaný přístup k těmto informacím, i když jsou podle zákona "veřejně přístupné". Nenajdete je volně na internetu, jak by slušelo v demokratickém státu. Žadatel o tyto informace se musí dostavit do Parlamentní knihovny v budově Poslanecké sněmovny, Sněmovní 4, Praha 1 nebo si podat uctivou písemnou supliku poštou či přes elektronickou pokladnu. Po jisté době pak obdrží uživatelské jméno a heslo aby se mohl dostat ke kýženým informacím v Registru. Kdyby snad držitel jména a hesla poskytl tento přístup někomu jinému, dostane pokutu až do výše 50000 korun. A podobně to je u příjmů politických stran od sponzorů. Jejich seznamy včetně "darovaných" částek jsou ze zákona k nahlédnutí jen osobně v Poslanecké sněmovně.

A co zveřejnit i základní platy nejen politiků, ale i ostatních občanů tohoto státu? Něco takového je ovšem u nás tabu. To ale neplatí ve státech jako je Norsko a Švédsko. Tam si nejen občané těchto států ale kdokoliv může na internetu najít daňové přiznání každého spoluobčana. Každý si může najít kolik vydělává jeho soused, kolega v práci, přítel, šéf, premiér, novinář nebo nějaká celebrita či ředitelka "obecně prospěšné" organizace. edy téměř všichni, vyjmuta je jen královská rodina a lidé, pro něž by zveřejnění těchto informací znamenalo ohrožení. Na seznamech také chybí bezdomovci.

O penězích se nemluví, praví jedno moudro. A o vlastních příjmech a majetku už vůbec ne. Pro většinu lidí v téměř všech zemích světa jsou platy tabu. To ale neplatí pro Norsko kde si lze tyto údaje najít snadno na internetu. Mluvíme o takzvané skattelister neboli soupisu daní, který je přístupný v Norsku i na webu. Pro informaci: "Inntekt" = příjmy, "Formue" = čistý příjem a "skatt" = zaplacené daně. Ve Švédsku jsou tyto údaje dostupné poněkud složitěji na základě vyžádání u daňových úřadů.

Ano, jsou to dva ojedinělé případy států, kde je něco takového možné. Dovedete si něco takového představit u nás? To by byl opravdový průlom do společenské morálky. Obávat se takového stupně zveřejnění finančních příjmů by se ale přece museli jen ti, kteří svoje bohatství získávají nepoctivě rozkrádáním veřejných peněz. Nebo si snad myslíte, že zbohatnout se dá jen nepoctivě? Někteřá kritikové finského a švédského systému také varují před vyvoláním závistivé atmosféry ve společnosti, tvrdí, že ti bohatší až po ty neřestně bohaté jsou tím vystaveni útokům zlodějů a únosců a důvodů proč něco takového nezavádět by naši poslanci i senátoři našli nespočetně. Zdá se ale, že kromě jistého nárůstu podnikání v "šedé zóně", kdy se peníze pohybují mimo banky a berňáky, k ničemu takovému v Norsku ani ve Švédsku nedochází.

Naši zákonodárci vydávají řadu různých kontroverzních zákonů, které po několika letech nebo hned vzápětí novelizují či dokonce ruší. Nestálo by to za pokus hodit vždy někdy koncem června na internet výpisy z daní všech občanů, kteří si vydělali ročně například více než 200 tisíc korun? Mimochodem: naši milí policisté se chystají mít volný přístup právě do takového registru, aby mohli vypálit každému pokutu spravedlivě ve výši podle jeho příjmů. Tak proč to nezpřístupnit všem občanům?