Oko za oko, zub za zub

Čtyři roky nám syrského prezidenta Asada představují západní média jako tyrana, majícího na svědomí čtvrt miliónu mrtvých a rozbořená syrská města a jeho opozice jako umírněnou. Jak uvádí dnešní MF Dnes, podle britského centra pro

náboženství a geopolitiku je mezi Asadovou opozicí až 60% džihádistů. Jak tvrdí britský institut Tonyho Blaira, v obou případech se jedná o stejné náboženské extremisty, jací jsou v IS. Pokud se západní koalici podaří Islámský stát porazit, jeho vojáci zahrabají černé fangle do písečných dun a přeběhnou k ideově spřáteleným umírněncům. V tu chvíli na ně přestanou z amerických letadel padat kulky, ale začnou se snášet pytle s potravinami, zbraněmi a municí. 

Těžko bychom našli příklad věrolomnějšího jednání, když USA na jedné straně bojují proti extremistům Islámského státu a na straně druhé vyzbrojují bojovníky proti Asadovi, ačkoliv se od sebe nijak neliší. Rusko je naopak třeba za letecké útoky ocenit. Nerozlišuje, jak kterým džihádistům západní svět říká a na které části Sýrie zločiny proti lidskosti páchají.

Západ by měl přiznat, že demonstrace, kterými náboženská válka v Sýrii začala, neprosazovaly demokracii, ale džihádistickou tyranii. Prezidentovi Asadovi se vytýkalo, že revolty tvrdě potlačil. Je však čím dál tím zřejmější, že dobře udělal. I evropští politici by měli pochopit, že zlu se dá čelit zase jen zlem.

V situaci, která vyžaduje vzít do ruky hůl, by měli přestat mávat mírovou ratolestí.