Nebezpečná shovívavost

Nemravné a neetické. Tak pojmenoval chování bývalého primátora Prahy premiér Nečas. To bych akceptoval, kdyby pan Bém využíval Eskort servis a navštěvoval pražské nevěstince. Chování pana Béma, doložené nahrávkami, by měl označit za zločinné.

Politici se navzájem kryjí, protože příliš mnoho vědí na sebe vědí. Proto nejde zaujmout zásadní postoj, proto není možné nikoho z nich odstřelit. Dokázání zlodějen a odsouzení k dlouhodobému pobytu za mřížemi by mohlo postiženým rozvázat jazyk a pak by nezůstal kámen na kameni.

Pokud některého z nich moc omámí natolik, že přestane ctít vžitá pravidla a začne být pro spolek nebezpečným, najde se nějaká banalita, jako např. u pana Grosse byt za necelý milion a politik se odstraní. Aby nezlobil, dostane trafiku. V případě pana Grosse se mu umožnilo kolečkem s akciemi vyprat špinavé peníze a panu Bémovi se dalo poslanecké křeslo. Jde o zlaté roubíky, odměnu za mlčení.

Shovívavost se stala stěžejním rysem dnešní doby. Jsme shovívaví k nevěrám, lžím, zlodějnám, vraždám. Ze shovívavosti jsme zrušili trest smrti. Živíme lenochy. Dluhy umožňujeme odmáznout osobním bankrotem. Vidíme kolem sebe spoustu nepravostí, které nás připravují o peníze. Krachy bank, vytunelované firmy, ropné či rumové aféry, fotovoltaické elektrárny, předražené státní zakázky, předražené nákupy za státní peníze, dotace ze státního a EU rozpočtu. Není dne, aby něco nevyplulo a to je jen špička ledovce.

Naše shovívavost je rezignací. Beznadějí. Ta je horší než za socialismu. Tehdy se ještě věřilo, že změna systému přinese nápravu. Dnes si většina lidí uvědomuje, jak si měla vážit výhod, které socialismus poskytoval. Jistoty zaměstnání a střechy nad hlavou. Bezpečnosti. Společenského vlastnictví výrobních prostředků. Nivelizace v odměňování. Vyrovnaného státního rozpočtu a nezadluženého státu.

Menšina z nás se dostali z bláta na pláž, většina se v tom blátě dál plácá. Stát se však dostal zcela určitě z bláta do louže.