Dá se stát řídit jako firma?

Jednal jsem s firmou IKEA o prodejních cenách našich výrobků. Oni prosazovali co nejnižší, já co nejvyšší. Smlouvalo se jak na perském trhu a výsledkem byl kompromis. Ředitel mi tehdy řekl: "Chováš se, jako by ti Jitona  patřila".

Odpověděl jsem: "Škoda, že se tak nechovají všichni". Pracovníci PZO (pro ty mladší: podnik, který měl za socialismu monopol na obchod se zahraničím) při jednání mlčeli. Nechtěli si to se Švédy rozházet. Párkrát za rok si udělali cestu do švédského Älmhultu, kde byli v rámci dobrých vztahů pozváni na večeři. "Nejspolehlivějším" Švédi uhradili i ubytování, které si pak pracovníci PZOzahrnuli do nákladů služební cesty. 

Kdyby se při jednání o nákupu letounů CASA chovali podřízení ministryně Parkanové, jako by jim resort obrany patřil, neuhandlovali by cenu o 800 milionů Kč nižší, kde podle experta správně měla být, ale možná by se jim povedlo cenu snížit i o miliardu.

Kdyby se Topolánek choval k Česku, jakoby mu patřilo, nešel by Dalík pro půl miliardový úplatek, ale pomohl by svému šéfovi uhandlovat cenu o tuhle částku nižší.

Na ministerstvu školství by neudělali "chybu" při pořizování počítačů do škol, které nakoupili dráž, než byly běžně k mání, ale uplatněním množstevní slevy by cenu snížili, kam jen by to šlo.

Pan Babiš je "naprogramován" podnikatelsky, stejně jako byli jeho předchůdci zlodějsky. Dokázal to už během minulého "koovládnutí". Výsledkem byl přebytek státního rozpočtu a absence zlodějských kauz.

Pokud nechají "kozli vyhnaní ze zelí" nového premiéra jednat, měl by během následujících čtyřech let všem nevěřícím Tomášům ukázat, že se stát dá řídit jako firma. Při nákupech tlačit cenu co nejníž a při prodeji naopak. Dbát na to, aby podřízení pracovali na plný plyn ve prospěch celku. Na investice, "prémie" a úhradu dluhů uplatňovat dosažený přebytek, namísto dalšího zadlužování, jak bylo v tomto kraji léta zvykem.