Evropa VS. Imigrační krize, třetí rok - Belgie

Již tomu bude tři roky od doby, kdy do bran Evropy zavítala tzv. imigrační krize. Tři roky, které v podstatě přetvořily politickou mapu v mnohých státech Evropy a změnily vztahy mezi členskými zeměmi EU.

Tři roky je zároveň dost dlouhá doba na nějaké analýzy, které imigrační krize přinesla.

My se v tomto článku zaměříme na Belgii. Konkrétně na to, jaké praktické problémy přináší soužití dvou různých kultur. V čem se to prakticky projevuje, a kam situace dále směřuje. Nutno podotknout, že řada níže popsaných problémů v dané zemi byla ještě před rokem 2015, ale díky současné krizi vše ještě více vykrystalizovalo.

PROBLÉM ČÍSLO 1. ŠATY

"Šaty dělají člověka," zpívá se v jedné písni Voskovce, Wericha a Ježka. A první dojmy si o lidech utváříme i díky jejich outfitu. Zde se ani nemusí jednat o nějaký markantní problém. Každý si může chodit oblečen jak chce, kdy chce. Je jedno jestli jiná kultura půjde po ulici v jiné části světa a bude mít místo kalhot sukni, pokud to zrovna neohrožuje mravy či zákony majority daného státu.

Přesto to ale v Belgii na jeden problém ukazuje. Muslimské obce neváhají u svých členů podporovat nošení tradičních muslimských oděvů, což navíc odměňují finanční částkou pro ty, kteří tak činí. Samotný princip ekonomického příspěvku pro určitou část populace za to, když se bude lišit od té zbývající, jde proti multikulturní politice Belgie, protože... pokračujeme problémem číslo 2.

PROBLÉM ČÍSLO 2. MUSLIMSKÁ GHETTA

Už Machiavelli ve svém slavném Vladaři píše, že v případě dobytí území se mají obyvatelé nevěrní novému pánu přesunout a jednotlivě rozmístit do oblastí oddaných panovníkovi. To se samozřejmě neděje, čímž v jednotlivých oblastech Belgie vznikají ghetta, která jsou zdrojem celé řady problémů.

Jedno z nejznámějších takových ghett je v Molenbeeku, který se potýká s konzervativní formou islámu zvanou jako Wahhábismus.

Jde o oblasti, kde se všechny zde vypsané problémy kumulují a vytváří tak líheň radikalismu. Tedy toho, co by se na žádné půdě evropského státu dít nemělo. Vždyť i právě zmíněný problém s oblečením zde narůstá do obludných rozměrů, kdy ženy v kalhotách a s výstřihem jsou při průchodu problémovou oblastí osočovány, uráženy a policie nedoporučuje, aby se tamní oblastí po setmění samostatně pohybovali.

Uvnitř ghett nepanuje žádná kontrola. Lidé uvnitř nich nejsou motivování dále se vzdělávat a začleňovat se. Za cokoli špatného může kultura, co je u moci a tu minorita nikdy podporovat nebude. Nepřátelství tak přechází na další generace a zadělává se tak i na větší budoucí problémy.

Uvnitř státu tak roste svět, který se nechce řídit zákony dané země a žije si podle svého, často pro nás zcela jiného uvažování, které je zde podporováno odlišným náboženstvím.

PROBLÉM ČÍSLO 3. OSLAVY SVÁTKŮ

Další "malý" problém, který ale v praktickém životě velice stěžuje život ostatním obyvatelům, je v praxi oslava muslimského svátku: Ramadánu. Jde o období, které v roce 2018 připadá na 16. květen až 14. červen, v průběhu něhož se muslimové jinak chovají, jinak přistupují k práci i svému volnému času. A nejde jen o dospělé muslimy, ale i o děti. Návštěva škol, práce, noční klid, to vše se obrací vzhůru nohama a v praxi se tak ukazuje, jak komplikované je pro stát vůbec fungovat v takto nábožensky a společensky rozděleném prostředí.

Po celé Belgii je tak celá řada nemuslimských rodin, která musela opustit své domovy, protože kvůli hluku, který například během oslav Ramadánu muslimové vyvolávali, se jejich soužití s nimi stalo neslučitelné s jejich osobním a profesním životem.

Tím prakticky selhává i samotný stát jako ochránce starých zvyků a původního způsobu života, když nedokáže svým občanům zajistit takové podmínky, v nichž fungovali jejich dávní i nedávní předci. A prohlubuje se tím krize, která vyvstává z multikulturní nekriticky přijímané politiky.

PROBLÉM ČÍSLO 4. NEJISTOTA DOMOVA

Další praktický problém, který přerůstá k ad absurdum se týká samotného majetkového vlastnictví. Všichni známe pořekadlo: můj dům, můj hrad. V Belgii ale toto pravidlo pomalu přestává platit.

Prakticky došlo k následujícím událostem: rodina si odjela na dovolenou. Po návratu domu zjistila, že se do jejich domu někdo vloupal a nyní tam žije se svou rodinou. Jde právě o imigranty. Přivolaní policisté si celou záležitost zapisují a prozatím uzavírají s tím, že nejsou kompetentní toto řešit, a že vlastník daného domu má zatím přespat jinde. Člověk tak přichází i o jistotu svého osobního vlastnictví a zároveň i víru ve stát, který má mu tyto práva zajistit, jak před ještě několika léty.

Tím stoupá rozdělenost ve státě, nenávist k soudobé politice a upínání se k politikům, kteří jsou spíše populističtí. Kam tento problém poroste si řekneme v posledním bodě.

PROBLÉM ČÍSLO 5. NEJISTOTA BUDOUCNOSTI

Pokud je nejistá přítomnost, je nejistá i budoucnost. Samotná Belgie (a nejen ta) stojí teprve na počátku budoucích problémů, které již začínají ovlivňovat nejen regionální, ale i globální politiku.

Výše jsme si zmínili čtyři body. Jen čtyři praktické problémy, které v počátku mohou nezúčastněným připadat triviální, ale právě od nich vše přerůstá do obludných radikálních rozměrů, které zapříčiní doslova bezpečnostní regresi státu kamsi do dob temna.

My dnes se nebojíme chodit sami ven, ať ve dne či v noci. Přičemž to bereme za naprosto samozřejmé. Jenže samozřejmost to není. Tuto bezpečnost jsme si vypěstovali za stovky let zkušeností uvnitř našeho národa. A pokud o tuto bezpečnost přijdeme, jednou naši potomci budou brát za naprostou samozřejmost, že ven nikdy nepůjdou sami a beze zbraní.

I samotný Řím nezanikl za jednu generaci. Ten úpadek byl pozvolný. Lidé si postupně přivykali na nový životní standard, až najednou neměli kanalizaci, zdroje pitné vody a neuměli číst a psát, protože při řešení běžných životních problémů na toto neměli čas. A právě to je dnešní riziko pro civilizace. Že společnost nemusí vždy kráčet za světlými zítřky, ale naopak upadat do temnoty s představou, že zítra bude líp.

mnou vytvořené články na podobné téma:

Syřany do východní Evropy po vesnicích

Muslimové v Evropě: současná náboženská a kulturní problematika očima vybrané historie

Jak multikulturalismus vysává Evropě duši