Těžký konec jednoho přátelství

Povídka o neodpustitelné zradě, a o tom, že všechno vždycky není tak, jak se zdá být. Začalo to docela nevinně…

Považovala jsem ji za kamarádku, v podstatě jsem si ji sama vybrala a přivedla k nám domů. Už roky sdílí s námi náš byt, může si dělat co chce, jediné, co jsem od ní čekala je to, že bude ke mně milá. Zdála se být úplně v pohodě, já si s ní rozuměla, manžel k ní byl dlouhodobě netečný, dcera si s ní moc ráda hraje.

Ale v poslední době se mi začalo zdát, že není úplně tou nejlepší kamarádkou, jakou bych si představovala. Ano, je upřímná, ale mohla by být trošku víc diplomatická. Nemyslím si, že je vhodné, aby vám kamarádka den co den opakovala, že jste opravdu tlustá jako prase a do očí se vám kvůli tomu vysmívala.

Nejprve mi jen tak decentně naznačovala, že tu čokoládu bych v deset večer žrát nemusela a chipsy ať raději vůbec nkupuju. Ale časem přitvrdila a začala být opravdu hnusná.  Jí se to kecák, když je sama plochá jako deska, až je průsvitná. Jenomže ona to má prostě v genech.

Navíc se s ní sblížil můj muž. Nejprve s ní jen tak lehce koketoval, ale časem došlo k prohloubení jejich vztahu, dokonce kvůli ní začal i cvičit! Asi krize středního věku. A za všechno může ona! Musí zmizet z našeho bytu.

Dlouhou dobu jsem byla k těm jejím řečem shovívavá a snažila se jí to odpustit, ale můj pohár trpělivosti už přetekl.  To, že mi za celý měsíc nedala k dobru ani půl kila, to ji fakt nikdy neodpustím. Je to prostě mrcha.

Jo, a kdybyste ji potkali, jmenuje se Osobní Váha.