Je vlastnictví pánského údu překážkou nebo naopak výhodou? Je život s ním složitější nebo zábavnější? Proč by ho ženy nechtěly?
Narazila jsem nedávno na anketu dotazující se žen, zda by měnily s muži. Překvapilo mne, kolik dam řeklo rozhodné NE. Jedna z nich se vyjádřila, cituji: „Penis bych nechtěla za žádnou cenu!“
Pomineme pro tentokrát tisíckrát omílané rozdíly mezi muži a ženami jako například dvojí metr v oblasti sexuální úspěšnost, kariéry nebo požadavků na pracovní nasazení v domácnosti. Zaujalo mne to, že dotyčná hovořila vyloženě o nechuti vlastnit pánský pohlavní úd.
Já bych v penisech zas takové strašáky neviděla. Netvrdím, že být ženou má jen nevýhody, to zase ne. Ona když je žena dostatečně šikovná a penis adekvátně chtivý, dokáže s ním nejedna pořádně zamávat, mnohdy i s fatálními následky.
Pokud se zamyslím nad vlastnictvím zmíněného orgánu, jako takového, nenacházím na něm nic extra špatného, i když ne vždy je to úplně estetická záležitost, třeba ve stavu žádné či pouze částečné erekce, odborně zvané též slimák či polotopor, v podstatě je to ale sympaťák. I když vzpomínám si, že jedna moje kolegyně (lesba) se vyjádřila: „Na tu jejich odpornou věc mezi nohama bych ani kouskem prstu nesáhla“. Ale názor ženy s cílovou skupinou ženy asi není zcela relevantní.
Není to s ním asi vždy zcela snadné, což odvozuji nejen z toho, že se občas vzpírá přáním svého pána a dělá si co chce, ale také z potřeby časté manuální kontroly některých jeho majitelů spojené s nutností jej v horku odlepovat od stehna, ale mezi námi, hýčkat si na hrudníku ňadra, to také není úplně výhra. Možná jen nemám v této oblasti dost informací, ale nevím nic o tom, že by muži museli trpět každý měsíc několik dní úpornou bolestí své chlouby, jako pociťují ženy v poprsí v období PMS a to nemluvím o utrpení způsobující výkyvy nálad v témž čase.
Nezaznamenala jsem ani to, že by je od tíhy nadměrně vzrostlého orgánu bolela krční páteř. O nic příjemnější nejsou ani opruzeniny či otlačeniny (zdárně konkurovat může snad jenom vlk okupující pánské spodky) z nevhodně zvolené podprsenky, přičemž objevit tu pravou bývá pro ženy někdy nadlidským úkolem, zejména pro ty vyvinutější. Nehledě na to, že trenky málokdy dosáhnou výše ceny soupravy spodního prádla pro ženy, čili ani ekonomický aspekt není zanedbatelný.
A drobná tajemství našeho klína také nejsou nikterak záviděníhodná. Jistě, pánové trpí problémy s prostatou nebo frustrující poruchou erekce (zatímco herecky zdatná frigidka v pohodně zahraje vášnivé divadlo), ale naše bolesti břicha, záněty močového měchýře, nejrůznější „pčikání“, nastydnutí a omezení, to není nic, za co by pánové chtěli měnit. Nehledě na to, že ta naše chudinka bývá na rozdíl od svého mužného kolegy mnohem častěji zneužívaná, či znásilňovaná a jinak narušovaná.
Na druhou stranu je nutné podotknout, že pokud má šikovnou majitelku, dokáže si i slušně vydělat, v čemž mají penisové lehkou nevýhodu a nezbývá jim, než stát v pozoru, s obdivem tomuto umění přihlížet a občas se i nechat slušně „vysát“. Vše je ovšem vykoupeno požadavky na estetičnost a mladistvé vzezření, které klade na majitelku nemalé nároky a finanční investice, nesrovnatelné s nároky na majitele penisů.
Jedním z důvodů, proč by dotazované dámy nevyměnily penis za svou vagínu, byla multi-orgastická schopnost. No, nezbývá říct, než šťastná to žena. Ano, dámy tuto schopnost mají, ale také existuje velké množství žen, které pohlavním stykem orgasmu nedosáhne nikdy, jsou schopny jej dosáhnout pouze masturbací, anebo v určité poloze, za určitých okolností nebo v určitém časovém období. Jsou dokonce ženy, které orgasmus nemají vůbec. Moc mužů s takovými problémy neznám. Vlastně žádného. Z osobní zkušenosti mohu hovořit o 100% „úspěšnosti“ mužů, ale tak 50% u žen. Takže ani orgasmus není důvod, proč penis zatracovat, ba právě naopak. Já bych ho klidně měla a s rozkoší kreslila žluté srdce do sněhu.
V podstatě vidím jeden důvod, proč bych penis nechtěla vlastnit. Když občas pozoruji některé muže… Musí to hrozně svědit! ;)
A co vy, měnili byste?
www.viktoriebeso.cz
