Někteří únorový svátek přímo žerou, jiné nechává chladným a někteří ho z celé duše nenávidí, protože...
...je to prý jen hnusná importovaná americká komerce a nemá u nás co dělat, jako třeba obézní fousáč Santa. Jo, je to komerce těžkého kalibru, která údajně vznikla pro to, aby Američané zalepili marketingovou díru na trhu mezi Vánoci a Velikonoci, kdy nebyl pořádný důvod k nákupům a tak kdosi kdesi vyhrabal chudáka nebohého Valentýna.
Ano, v té podobě, v jaké k nám oslava Valentýna přišla, je to americká přeplácaná přeslazenost, ale samotný Valentýn měl s Amerikou pramálo společného. Vlastně nic. Byl to Ital, který tajně oddával zamilované páry a radil mužům aby neopouštěli své ženy kvůli válčení. A za to ho tehdejší císař Claudius nechal popravit, neboť ten potřeboval nadšené válečníky, nikoliv pantáty u domácího krbu.
Když se zamyslím nad tím, co my běžně slavíme a vůbec nám to nepřijde zvláštní, je Valentýn ještě slabý odvar.
Tak například takové tradiční vánoční svátky v naší převážně ateistické zemi, jsou docela úlet. Když to vezmeme od podlahy, oslavujeme zrození týpka, který se narodil kdesi v poušti mezi domácími zvířaty v podstatě sám sobě coby svému otci z těla ženy, která nikdy neměla sex, ačkoliv byla vdaná.
Následně poslední den v roce bouřlivě popíjíme ve jménu jednoho amerického akčního herce italského původu, který zahájil svou hereckou kariéru natáčením pornofilmů a završíme to následující den státním svátkem, glorifikujícím fakt, že planeta Země jednou oběhla svou dráhu kolem slunce.
Pokračuje to na jaře čtyřmi dnů slávy z toho, že byl ten výše uvedený chlapec z Betléma ve své dospělé formě utýrán k smrti a uložen do hrobu, ze kterého pár dní nato vyskočil živ a zdráv, aby se odebral zpět do nebeských výšin a stal se opět svým otcem.
Pak nás v létě čeká oslavička výročí jednoho táboráku, ve kterém byl upálen chlápek, který prohlašoval, že katolická církev je úplně blbá a díky kterému vzniklo několik protestanských institucí, přižemž dnes je většině Čechů nějaký kalich úplná putna. A málem bych zapomněla na dva bratry, kteří přinesli do naší země víru, které dnes už skoro nikdo nevěří, jazyk, kterým se nemluví a písmo, kterým se nepíše.
Na podzim pak mimo jiné oslavujeme to, že nám kdysi zavraždili jednoho krále, po čemž následuje oslava vzniku státu, který dnes už neexistuje.
Tak si tak říkám, proč vlastně neslavit i na počest jednoho odvážného chlápka, pro kterého znamenala láska dvou lidí tolik, že riskoval svůj vlastní život. Dyť je to tak hezký...
A navíc, v tomto období se láska slavila už dávno, za dob pohanských, než přišlo křesťanství a dokud i fyzické potěšení bylo radostnou společenskou událostí. Takže žádná Amerika, mílí zlatí, únorová oslava mezilidských vztahů je věc domácí. I když květnová líbačka pod kvetoucí třešní má asi větší kouzlo. :)
