Poláci neznaj legraci?

Odskočím si od kojení do oblasti, ve které jsem se pohybovala několik let. Reklama, telekomunikace a „kauza“ s urážkou Poláků.

Viděli jste nové reklamní spoty růžového operátora? Já ano. Upřímně letošní kolekci vánočních reklam řadím spíše k těm slabším, rozhodně se smíchy neválím po podlaze, i stříknutí do textilu jsem byla ušetřena, ale považuji to za vtip. O to víc mne překvapila reakce Poláků, včetně velevážené paní ambasadorky. Považují to urážku, nactiutrhání, agresi, hnus, pohroma a já nevím, co všechno.

Ano, v reklamě vystupuje obchodník hovořící polsky a nabízející „šunty“, ale mohl být dost dobře i Čech nebo Slovák, to je přeci jedno. Podstatné je, že se jedná o humor. Nebo to tak z pohledu Poláků není? Inu, za pravdu se každý zlobí nejvíce!

Stejně tak jsme mohli my Češi žalovat Chorvaty za to, že nám říkají paštikáři, ačkoliv já v „Jugošce“ nikdy paštiku nepozřela, anebo Rakušáky či Němce, majíc ve svých obchodech cedulky s nápisem „Češi nekraďte nám tady“. Za ten nápis jsem se styděla. Za to, že jsme národ, který jiné národy považují za zloděje, ale neurazila jsem se, protože já nekradu. Ani doma, ani v zahraničí. A paštikářům se od srdce směju. Proč se nesmějí Poláci? Že by proto, že na každém šprochu…?

Celý svět, včetně Poláků se směje našemu Švejkovi. Jak je to vtipné, trefné a nadčasové. Takže když jde o „urážku“ Čechů, je to vtipné, ale jak se vypíchne stereotyp povahy národa polského, čili talent k „šmelení“, už to humorné není? Polský národ mi nikdy extra k srdci nepřirostl, ačkoliv s nimi osobní negativní zkušenost nemám, krom jednoho blbce, který se mě snažil vytlačit z D1, protože jsem si ho dovolila předjet v mém prdítku, ale prostě mi nějak nesedli. Po tomhle tuplem.

Kam to s naší společností spěje, když už se neumíme ani zasmát ironii a nadsázce? Udělat si „prdel“ sami ze sebe? Cokoliv člověk řekne a udělá, hned aby se omlouval, bránil u soudu nebo zpytoval svědomí. Ve vlastní zemi nemůžeme říct ani slovo proti jiným, stavíme mešity, nakupujeme „hnusy“ ze zahraničí, ačkoliv máme vlastní lepší produkty, jen pro to, aby… Proč vlastně?

Smutně vzpomínám na Českou sodu. Jak by asi dopadla dnes se svým nekorektním humorem,  jako byl Árijec, Eržika za hundred euro, nebo praní prádla na 1945? Vzpomínám si, na první díl, který jsem viděla, kdysi dávno na Silvestra. Petr Čtvrtníček v něm nad dopisy diváků vysvětloval rozdíl mezi erotickým a pornografickým filmem za pomoci penisu vytaženého ze svých kalhot. Jó, tenkrát jsme se ještě uměli smát…