Kojím, kojíš, kojíme...

Případ odhalené matky s kojencem v Rajfce sice už dávno vyčpěl, ale mateřské mléko nikoliv. A taky se nedávno objevil nový případ – Ryanair a zapovězená ňadra v oblacích.

Moje mladší dcera má rok a devět měsíců. Stále se kojí. Schválně neříkám, že já kojím, protože toto je aktivita vyvíjená nátlakem z její strany. Podotýkám, že jsem si NIKDY neplánovala kojit tak dlouho. Moje první dcera se odstavila sama a dobrovolně ve třinácti měsících. Mrkla mi na prsa, pronesla znechuceně „bléé“ a ukončila svou kojeneckou kariéru. K mé radosti. Mladší si naopak pochutnává, má těžkou závislost a tak jsme neustále na mléčné dráze.

Dřív jsem si říkala, že dám bolševikovi, tedy kojenci, rok. Maximálně rok a půl. Protože kojit déle je přece odpornost, nechutnost, proti přírodě, hnusilo se mi to. Teď mému mléčnému feťákovi nedokážu svou dávku odepřít a dokonce mi to ani nepřijde tak hnusné. Přemýšlela jsem, proč se mi to vlastně dřív tak protivilo.

Přišla jsem na to, že ne kvůli sobě, ale kvůli všeobecnému společenskému úsudku. Kdysi dávno v historii, když lidé žili více s přírodou, se děti běžně kojily dlouho. I vzhledem k chudobě a málo pestré stravě bylo kojení vhodným potravinovým doplňkem. Pak přišel soudruh a vyslovil, že kojení je barbarské, že umělé mléko je lepší, stejně tak domácí strava je k ničemu, a Vitana že vaří za vás. Bylo nutno soudružky dostat co nejdřív po porodu k soustruhům a batolata co nejdříve formovat ve výchovných ústavech, což se s kojením neslučovalo. A tak se u nás vytvořil názor, že dítě od roka se kojit nemá, neb je to nechutnost a raději do něj perme umělá mléka plná chemie a cukru, protože to je jaksi (společensky)vhodnější.

Já jsem asi líná a lakotná matka, tak kojím. Nechce se mi totiž nechat prcka vyřvat odmítáním toho, co ve svém věku ještě potřebuje, taky „vytáhnout kozu“  je pohodlnější, než vařit vodu, míchat uměláky, tahat sebou zásoby…a k tomu se mi nechce z rodičovské utrácet za krabice sušeného přeslazeného prefabrikátu, když ještě teče vlastní.

 Kojím i na veřejnosti, přesto, že se vždy snažím to udělat předem doma, přesto, že se snažím kojit v ústranní, protože vystavovat se u toho mi není příjemné. Ale ne vždy to jde. Ačkoliv si mnozí „odborníci“ na kojení myslí, že dítě je stroj, který lze nasytit v době, kterou mu my určíme, většina kojenců tuto tezi nikdy nečetla a dožadují se kojení podle svých momentálních biologických potřeb. Zastánci tří hodinového cyklu, nechť si představí, že si dají v hospodě pivo a na další mají nárok až za tři hodiny. Nebo si dáte dlabanec k obědu, ale zapít ho můžete, až vám někdo odpočítá tříhodinový interval. Nene, kdepak, žádný hlad ani žízeň v rozmezí tří hodin. Zapomeň, kámo!

Ono kojení totiž vymyslela příroda a děti jí do určitého věku naslouchají. Kojení není jenom na hlad. Je i na žízeň, taky funguje jako lék při nemocích, taky je projevem touhy být blízko své matce, pomazlit se, a slouží i jako útěcha, když si prcek třeba natluče kokos.

Ráda bych upozornila, zejména některé muže, že ňadra, prsa, kozy, dudy…jakkoliv tomu říkáte, nejsou na světě pro potěchu samců, nejsou ani produktem pornoprůmyslu, nejsou určena k zírání, osahávání ani komentování, jsou určena pro děti! Překvapení! Což samozřejmě nebrání tomu, aby byla významně využita v erotické sféře našich životů, jen jsou primárně zkrátka určena k nasycení dítěte. Nechápu tedy ten humbuk kolem toho, že matky kojí.

Jo, asi se každému nemusí líbit pohled na nalitá objemná prsa, oslintaná dítětem, ostentativně čnějící vstříc vaší svíčkové v hodobóžové restauraci. Ale vězte, že takto kojení nevypadá. Žádná normální ženská nemá potřebu vystavovat svoje bradavky cizím lidem, a to ani při kojení. Ona ta bradavka je totiž zasunuta v ústech dítěte, které současně hlavou zakrývá i zbytek prsu, takže při kojení vidíte prdlačku. Rozhodně míň, než na billboardech Pily Pasák nebo každého druhého pneuservisu či instalatérství.

A propos, jak to, že nevadí pohled na ženy, které brouzdají ulicemi s výstřihy proklatě nízko, že zakrývají sotva tu bradavku? Proč nevadí ony oplzlé reklamy plné rozcapených dam, odhalujících devadesát devět procent svých mléčných žláz? Jak to, že nevadí všechny silikonové krasavice zakrývající poprsí trojúhelníčky o velikosti dvou centimetrů čtverečních, jak to, že za pohled na odhalená prsa někteří dokonce platí… Ale přitom tolik uráží pohled na sotva znatelně odhalené prso při kojení, tedy krmení dítěte? Možná, že to prso je právě odhalené až moc málo?

Úplně mě odrovnává doporučení nekojících, že si matky mají nakojit své dítě na záchod. Jakože cože? V místě, kde se močí, kálí, zvrací, menstruuje, kde to úplně nevoní, kde bacily tančí čardáš, si mám jít na čtvrt hodiny sednout s miminkem a dát mu tam jíst? Nevím, jak vy, ale já bych si na hajzlíku oběd nedala.

Pak mi došlo, že je v tom jeden zásadní estetický, pokrytecký fakt. Prsa v reklamách jsou totiž povětšinou „krásná“. Ve smyslu aktuálního kultu krásy. Zatímco každá normální prsa dle těchto měřítek krásná nejsou. Co si budem povídat. Osobně se mi také mnohem víc líbí pohled na kulaté dvojky, než vytahané žilnaté pětky u pasu. Ok, ale každý z kritiků veřejného kojení taky nemá výstavní obličej nebo ruce a musíme se na ně u svého jídla dívat. Anebo nemusíme? Jo aha! Ono stačí tím směrem nezírat a zabývat se prostě svým jídlem a životem.

Tak dobrou chuť a příjemnou Milky Way!