Dnes slýcháme, jak je současná generace žen rozmazlená. Protože naše babičky, jó ty měly krušný život. My dnes máme ty pračky, indukční sporáky a teplou vodu na zavolání. Jasně, určitý rozdíl v komfortu tam je, ale...
...ale co nároky na ženy? Ty se snad nezměnily? A to zas sakra jo, nemyslíte?
Tak se na to podívejme.
Dřív si ženská musela nanosit vodu na vaření i prádlo nebo to ráchat někde v potoce v mínus dvaceti. Musela si nasekat dřevo a podpálit v kamnech, aby mohla uvařit a doma bylo teploučko. Po večerech pak „podržet“ ovíněnému manželovi, páč to byla manželská povinnost, a tím to tak asi haslo. Dříve vypadaly ženy ve čtyřiceti jako dnešní osmdesátileté babičky, ale každému to byla putna. Prostě normální stav. Dnes se za normu považuje něco úplně jiného.
Chodíme do práce, stejně jako chlapi. Stejné vzdělání, stejná osmihodinová šichta, rozdílná výplata a rozdílné očekávání doma. Jo, máme pračku, myčku a podobná zařízení, ale opravdu nevím, když žena tráví celý den v práci, kdy by taky měla čas chodit rubat smrky do lesa a s vědrem do nedaleké studánky. Sorry jako, ale den není nafukovací. S domácími pracemi nám tedy pomohou stroje, přiznávám, v tom máme před babičkami výhodu. Tím to ovšem končí.
Ani ta nejmodernější lednička se nenaplní sama. Toto je možná pro některé muže šokující zjištění, ale fakt ne, kluci. Zručná moderní žena po pracovní době tento technologický výdobytek naplní, aby následně slyšela od ostatních členů domácnosti něco jako: „cože, on není jahodovej jogurt? Tys nekoupila slaninu? To už nemáme vajíčka?“ Ne, tvl, nekoupila, nemáme, byla jsem ráda, že jsem cestou z práce autobusem odvláčela chleba, mléko a další základní suroviny.
Dnešní žena musí umět řídit. To aby byla dostatečně samostatná a neobtěžovala muže svou potřebou něco někam odvézt. Třeba děti na kroužky a do školy. Řídit by měla ideálně jako profesionální řidič, protože chlap vám nikdy nezapomene, že jste na čtyřku přeřadila při rychlosti 75 km/hod. Ani to, že se vám do úzké mezery povedlo podélně zaparkovat až na desátý pokus.
Dnešní žena by měla hovořit několika jazyky, aby na dovolené nebyla za slepici, která se nezapojí do družného hovoru s domorodci. Pokud to po vás nevyžaduje partner (protože sám jazyky neumí, což je u něj pro vás jediná omluva), budou po vás jazyky vyžadovat v práci, protože bez nich dnes snad ani nejste člověk.
Dnešní žena by měla mít koníčky. Ideálně nějaké zajímavé, aby byla zajímavá i ona. Taky by měla být sportovně zdatná a podle toho vypadat její tělo. Jako šediny? To si děláš prdel! Ochablý zadek, celulitida, prsa třicet cenťáků pod klíční kostí? No zapomeň! Cvičit čtyřikrát týdně, a jestli to nepomůže, jdi na plastiku. Křičí média všude kolem a tvrdí, že musíš být prostě krásná, sexy a dokonalá, jen tak tě budou dnešní muži milovat. Krásné musíme být ze všech stran, žádné „zezadu lyceum, zepředu muzeum“. Nemáš na plastiku ňader? No, tak to se můžeš rovnou jít oběsit, ideálně na těch vytahaných kozách.
Dnešní žena by měla domů nosit výdělky jako muž, mít skvělou kariéru, protože to se od ní přece čeká. Do toho být skvělou matkou, která tráví zbytek dne po pracovní době s úsměvem na tváři věnujíc se roztomilým a dobře vychovaným dětičkám, kterým obstará nejen kvalitní mimoškolní vzdělání a zábavu, ale také si s nimi, hraje, plní roli psychologa a vůbec nikdy na ně nekřičí, natož aby jim dala na zadek, protože to, je totální selhání a nezvládnutí své rodičovské role.
K tomu by měla výborně vařit, protože nejrůznějších pořadů a časopisů o tom, jak se stát přes víkend šéfkuchařem má přeci všude dost. A rozhodně by neměla zapomenout na to být dokonalou milenkou, vždy povolná a ke všemu přístupná, bez mrknutí oka vystřihnout minimálně dvacet pozic kamásůtry, provozovat orál, anál a každý další kanál, protože jinak by manžel mohl hledat štěstí jinde, protože dle dnešních norem má přeci právo být šťastný a pokud se někdo z manželů necítí šťastný, nebo se v manželství nudí – Odejděte – hlásí články v chytrých časopisech. Protože jste příliš mladí na to, abyste byli nešťastní, máte právo být šťastní, zamilujte se jinde, znovu a lépe.
Dřívější ženy se moc nerozváděly, nebylo to in a taky si to ekonomicky nemohly dovolit. Manžel jí sice občas jednu fláknul, ale o svou rodinu se postaral. Dnešní muži mají v svých řadách příznivce flákání stále a dnešní ženy si stále ještě nemohou eknomicky vyskakovat, zvlášť když se vrací do práce po několika letech mateřské a při práci se mají starat o malé děti. V tomto se doba zásadně nezměnila. Změnila se však v tom, jak často muži opouštějí ženy. Soudí se s nimi o děti, které ona vypiplala, zatímco on byl na tenisu nebo golfu s mladou kolegyní, která je ekonomicky tak náročná, že se nedostává na alimenty pro plody lásky z předchozího vztahu, který byl zatracen pro vykojená prsa, vytahané břicho a protože „ona se po dětech příšerně změnila.“
Tak vám nevím, měly to naše babičky a prababičky v životě opravdu těžší?
