Děláte na miminku?

Pokud jste žena v dlouhodobějším vztahu, určitého věku, jistě jste tuto větu už slyšela. Myslím, že některé otázky by se ve společnosti měly zakázat, a tato mezi ně rozhodně patří.  

Předminulý týden byla tato otázka na moji adresu položena pětkrát. Ptala se mě kamarádka, které jsem šla na svatbu, kamarád, který úspěšně oplodnil svoji ženu na první pokus, kolegyně, zasloužilá dvojnásobná matka, další kamarádka a moje matka. Takže když jsem toho týdne slyšela tuto otázku po šesté, tentokrát od mojí milované taneční trenérky, vybuchla jsem a odpověděla jí celkem nepříjemně, že je to moje věc. (Tímto se ti omlouvám :).) Ale proč se na to všichni ti lidé ptají? A jakou chtějí slyšet odpověď?

Když řeknu, že „neděláme“ (což je už samo o sobě dost šílený termín, jako bychom stavěli plot na zahradě), dozvíme se, že jsme do sebe zahledění sobci, kariéristi, navíc staří a nenormální. Když odpovíme, že ano, tak rozmnožíme otázky na další, typu: A jak dlouho? Jak vám to jde? Byla ses vyšetřit? Chrlí prapodivné zkratky, jako IVF, PCO a mě u hlavy vyskakuje vykřičníky ohraničené UDS (už dost sakra). Popřípadě dostaneme zaručené tipy jak dítě nejlépe „udělat“. Co tedy máme odpovídat? Chtějí ti lidé slyšet jak přesně „to děláme“, pokud „to děláme“? Polohy, frekvenci, osobní pocity při právě probíhajícím vytváření potomka…? Podobné otázky se tedy raději vždy snažíme zamluvit jiným tématem, protože co je komu do toho?

Ptát se někoho na to, kolik vydělává, je prý společensky nevhodné. A skutečně, lidé kolem tohoto tématu mlží, našlapují po špičkách a vyhýbají se mu. Ale na to, zda nějaký cizí pár napouští spermie do vajíček, se zeptat neostýchají. A pěkně zhurta. Oplodňovací otázka mne osobně rozhodně pobuřuje víc, než dotaz na to, jak jsem na tom finančně, i když je to také čistě osobní věc.

Neuvědomují si tito „tazatelé“, že je to dosti intimní záležitost a že jsou mezi námi lidé, kteří se neúspěšně snaží o vlastní dítě už roky, a tato otázka je může dost frustrovat? Jedna kamarádka se pokouší o zplození potomka nějaké čtyři roky. Řada vyšetření, hromady hormonů, umělé oplodnění atd. A stále nic. Je z toho dost špatná a otázky týkající se „dělání“ dítěte jí rozhodně nepřidávají. Tuhle mi celá rozčílená řekla, že jestli se při další návštěvě její tchýně zase zeptá, jestli už konečně pracují na miminku, tak jí odpoví: „Ne, nepracujeme, protože to děláme do prd.le!“ Podotýkám, že kamarádka je jinak velmi distingovaná a sprostě nemluví!

Tyto otázky by prostě měly být zakázané. Ptát se žen na něco tak intimního a hlavně velmi citlivého mi připadá na stejné úrovni, jako se zeptat nemocného podstupujícího chemoterapii, zda očekává, že bude příští vánoce ještě na živu.

Milí zvědavci, neptejte se prosím. Dotyčné svými otázkami stresujete a opravdu vám po tom v této fázi nic není. Až bude „uděláno“, vše se včas dozvíte, i kdybyste nechtěli. :)

A vy milé ženy, které „děláte na miminku“, přeji vám, abyste dokázaly tyhle otázky vpouštět jedním uchem sem a druhým ven, i když je to velmi těžké, a abyste „to dělaly“ hlavně z lásky a s radostí! :)

www.viktoriebeso.cz