"Sedněte si." kyne hlavou postarší muž v autobuse. "Jen seďte, jste starší." Nakonec usedám, a cítím se víc než trapně. Rozhlížím se kolem - všechny ženy sedí, nad nimi postávají muži s taškami.
"Tady je ostuda nechat ženu stát." dostává se mi vysvětlení. V duchu si přemítám obrázek z naší MHD. Těhotná žena nemohoucí najít místo k sezení. Babička nadzvedávající očima kolem sedící mládež. A tohle vše ve společnosti povyšující se nad tu islámskou svým lepším postojem k ženám.
Jsem v Alžírsku. Věřte nebo ne, žena je tu opravdu jak princezna.... "Tobě nevadí, že nechodíš do práce?" ... "A jak bych to asi vše stíhala? Jsem v kuchyni od rána do večera." dostává se mi odpověď.
Akční to žena. Tuto akčnost mám možnost několik následujících dnů sledovat. První den ji lituju. Když ale dostávám na stůl již třetí den smažené brambory, začínám se o akčnost té ženy více zajímat.
Ano, tráví v kuchyni celý den, ale stihne přijmout veškeré ženské sousedstvo z blízkého okolí. Probrat "důležité" věci i z neblízkého okolí. Shlédnout telenovelu v televizi. A udělat ty brambory. To vše v kuchyni. Celý den. Od rána do noci.
"To ty máš život tam u vás jednodušší, viď?" Mám jí vysvětlovat, že rekvizity v kuchyni nemám rozestavěné po celý den? Že možná právě proto mám více času na čtení, hraní s dětmi či lenošení. Nevysvětluju nic.
V islámu je živitelem rodiny muž. Žena do práce chodit nemusí. Případné vydělané peníze jsou její, nemusí je dávat do společné kasy. I pokud je žena doma, manžel by jí měl s domácími pracemi pomáhat (a některé ženy toho umí patřičně využívat).
"Vem si na chvíli děti. " volá manželka na manžela, který ještě stojí ve dveřích. " Jsem od rána v kuchyni, musím si chvilku odpočinout." Manžel pokládá tašky, z kapsy vyhazuje lísteček s nákupem a poslušně bere děti na návštěvu k rodičům.
Je to islámem nebo není? Pravdou je, že dle hadísů Prorok doma pomáhal, respekt k ženám v islámu je. Vím, vím, že se mnou souhlasit mnozí nebudou, a ani vám svůj názor nevnucuji. Vím také, že respekt k ženám se nedá zaškatulkovat do nošení tašek a utírání prachu. Vím také, že pomáhat s dětmi lze i bez Koránu,... Jen jsem se snažila v krátkosti popsat své zážitky.
Ps: Jo, a žádnou ženu jsem neviděla cupitat dva metry za manželem. Snad jen na tržišti, kde byla "hlava na hlavě a muž obvykle razí ženě cestu. To jsem pak poslušně cupitala také.
