Asi každý máme nějaký ten svůj cíl, nebo každý by měl mít nějaký cíl.
K něčemu směřovat. Mít něco, za čím jít....
Na otázku, jaký cíl mám já, jsem před několika lety odpověděla: " Chci se naučit hrát na kytaru, naučit se číst čínsky, nezačít se učit hrát na saxofon, a chovat se, jak nejlépe umím.
A jak jsem dopadla? Čínsky jsem se učit začala, leč po půl roce zjistila, že jsem opomněla, že prostě bez více času a bez více mozkových buněk se mi to zřejmě nepovede (a jak je známo, mozkové buňky se nerady rozmnožují, a s časem je to nápodobně. Snaha byla, ale nešel natáhnout ani o minutu). Kytaru jsem si ani nepořídila, ale dobrá zpráva je, že ani saxofon, takže jeden úkol splněn :-). A jestli se chovám, jak nejlépe umím? Neříká se, že snaha se cení? Navíc vždy je možné chovat se ještě lépe. Tak protahuji jeden z cílů ......
Kdysi jsem četla příběh o jednom člověku, který žil uprostřed velkoměsta. Ten člověk měl tušení, že za městem, daleko v horách, je ukryt poklad. Poklad, který pro něj měl mít nebývalou hodnotu. Kdyby ho našel, už nikdy by nebyl nešťastný.
Ale bál se. Bál se, že bude muset projít celým městem, spoustou prachu, špíny a hluku. A pak ho ještě čeká daleká cesta do hor. Neměl peníze na cestu, "jen" vlastní nohy.
A co když tam poklad nebude? Co když půjde úplně zbytečně?
Tak se na cestu NIKDY nevydal. A třebaže poklad byl stále stejně daleko, pro něj jakoby se vzdaloval.
...... nebojte se hledat váš poklad,nebojte si dávat cíle, ať jsou třeba nejšílenější na celém světě.
Možná k cíli nedojdete, možná poklad nenajdete, .....ale možná, že jo :-). Ale pokud ani nevyrazíte, poklad bude dál a dál (prosím, neuvádět výpočty, že vzdálenost v metrech bude stále stejná :-))
..... co třeba na začátek "začít" s tím saxofonem ? ( nic proti saxofonistům)
