Plať nebo zemřeš... a nebo se staň muslimem.

džizja = daň pro bezvěrce, kterou musel platit každý nemuslimský dospělý muž, žijící na území, které se dostalo pod nadvládu muslimů.

Volba byla v takovém případě zcela jasná. Smrt. Konverze. Placení.

Džizja byla poplatkem za službu. Zaplacením daně uzavřel nemuslim smlouvu s muslimskou správou, která mu zaručovala svobodu vyznání na území muslimského státu.

"... zaručuje osobní bezpečí vám, vašim dětem vašim rodinám, vašim shromážděním, vašim kostelům, vírám a modlitebnám, za podmínky, že přijmete pokoření ve formě džizji ve výši jednoho celého dináru za každou domácnost..."

Pokud stát nemohl tuto bezpečnost zaručit, džizja byla vrácena.

"...proto jim vraťte všechny vybrané peníze a řekněte jim, že naše vztahy zůstávají nezměněny, že však nyní nejsme schopni vzíti odpovědnost za jejich bezpečí..."

 Další povinností džizju platícího nemuslima ale bylo také např. nedopustit se násilí na muslimském muži, nevztáhnout ruku na muslimskou ženu,...

Konverze tak byla pro většinu nejlevnějším možným řešením. Otázkou zůstává, na kolik se jednalo v těchto případech o upřímnou víru danou Koránem.

Ale konverze se staly natolik populární, že příliv peněz do státních pokladen poklesl. Nemuslim se stával nedostatkovým "zbožím". Co teď? Zrušit možnost konverzí a pošlapat tak projekt šíření vznešené náboženské osvěty? Nebo vybírat džizju i od konvertitů, jak požadovali někteří vládci? Další možností je expanze do dalších států či prodej práv na výběr daní na daném území.

Dnes se již asi nedozvíme, kolik muslimů získal islám pudem sebezáchovy a kolik jich bylo okouzleno samotným Koránem. Faktem ale zůstává, že dnes je islám nejrychleji rostoucím náboženstvím i bez této volby.