Ti dva se nedali přehlédnout už na zastávce. Nepřítomné pohledy, rozpíchané ruce nevypadající na ruce držitele Jánského plakety.
To, že nastoupili do stejného autobusu, to, že i stejnými dveřmi, no dobře. Ale proč si proboha museli sednout přímo naproti mně??? Odejít si hledat jiné místo, či zůstat sedět a zcela jistě řešit dceřiny otázky, proč že ten pán vypadá „jinak“, proč, proč...?
Zůstala jsem... „Paní...?“ A jé, už to začíná. „Jste Češka? A paní, proč jste zahalená?“ Rozmýšlela jsem, zda odpovědět či dělat, že neslyším nebo předstírat cizinku. Rozhodla jsem se odpovědět: „Jsem Češka a zahalená jsem, protože...“ „Protože musíte?“ skočil mi pán do řeči. „No, ono je to složitější, musím, chci.“ ... „Aha, kvůli víře, že jo?“ ... „Jo, jsem muslimka.“
Doufala jsem, že tím je rozhovor u konce. „Hm, to je vaše věc. Můžete si věřit čemu chcete. Víru vám nikdo vzít nemůže“ ... „Cože, to řekl fakt ten divnej zcela jistě zfetovanej člověk?“ nechtělo se mi věřit vlastním uším.
„A paní, muslim je něco podobného jako katolík?“ No, co odpovědět? Rychle jsem zvažovala, zda svou odpovědí urazím více katolíky nebo muslimy. „A vy jste katolík?“ vybruslila jsem z odpovědi. „Ano jsem,“ přihlásil se až překvapivě hrdě, a jeho partnerka přitakala.
„Paní, a to věříte v Alláha? A to je Bůh? Já taky věřím v Boha... ale počkejte, když Bůh je JEN JEDEN, pak věříme v toho stejného!“ přemýšlel nahlas.
„Byla jste někdy v Saudské Arábii? Já bych chtěl někdy do Egypta,“ nečekal zase na odpověď. „Ale teď už musíme vystupovat, nashledanou, paní.“
„Tak ať vám někdy vyjdou ty pyramidy,“ stačím ještě zavolat. „Jo jo, dá-li Bůh, paní,“ ozve se ještě skrz zavřené dveře. A já zbytek cesty přemýšlím nad právě proběhlým rozhovorem, nad tolerantností jedněch a netolerantností druhých. Nad tím, že často škatulkujeme lidi podle vzhledu, barvy, víry...
„Mami, to byl muslim?“ ... „Proč myslíš?“ ... „Že byl hodnej, víš, a nevadilo mu, že máš šátek“ ... „Aha, ne nebyl. Byl to katolík“ ... „A to je něco jako muslim?“ ... „Hm, skoro“ ... ;)
Ještě mě tak napadlo – ač se tento člověk řadí do škatulky „nepřizpůsobivý občan“, rozhovor s ním byl příjemnější než s některými „přizpůsobivými“ (nejen) zde v diskuzích.
