Muslimko, táhni si zpět do Izraele!!!

aneb jak odpovídat či neodpovídat na podobné výkřiky a o tom, že i špatné se dá oplácet dobrým.

"Muslimko, táhni si zpět do Izraele!"

Tuhle větu na mě přes potok křikla postarší paní venčící svého jezevčíka. Kolem stojící, taktéž psíkyvenčící kolegyně, souhlasně přikyvovaly.

V hlavě se mi okamžitě začaly honit myšlenky na břitkou odpověď od vysvětlení náboženského rozložení ve zmiňovaném Izreali, přes dotaz, proč mě takto osočuje, až po poslání dotyčné do jiných než izraelských míst. Ale mlčela jsem....

Možná proto, že se mnou byla i dcerka Možná proto, že jsem se nechtěla zdržovat. A možná i proto, že prostě nejsem taková bojovnice.

Několik dalších dní jsem se této cestě snažila vyhýbat, co to jen šlo.

Až jednou se přímo přede mnou vynořila. Vzpomněla jsem si na něco o Polednici, ale i tak (nebo možná právě proto) se mi podařilo vyloudit pozdrav. Odpověď jsem nečekala. Spatřila jsem pokleslou čelist, údiv v očích a ... "Dobrý den." řekla dotyčná.

Od té doby se zdravíme každý den. Až včera ... "Dobrý den." prohodím přes potok ke "své nové známé"..."Jééé, ahoj." ... Tentokrát spadla čelist pro změnu zase mě.

A v hlavě se mi  začaly honit myšlenky na naše první setkání...