La illaha ila allah....., byla první větou při mém vstupu do islámu....
Tak jako asi 70% lidí v ČR jsem se narodila do nevěřící rodiny, a tak strávila i poměrně dlouhý čas.
Pak mě kroky zavedly na cestu alternativní medicíny a jejích různých směrů, a odtud byl k Bohu už jen malý krůček. Začala jsem číst literaturu o všelijakých náboženstvích. Nejvíce se mi líbil asi buddhismus, ale .....
Na každém náboženství bylo něco, co bylo proti mému přesvědčení. Ať to bylo mnoho božstev, Ježíš jako Bůh, nebo pro mě nepochopitelné přísné podmínky při vstupu k židovství. No a islám? O tom ani nemluvím, o něm jsem radši ani nečetla. S tímto náboženstvím jsem nechtěla mít společného vůbec nic. Ale život se vždy neodehrává tak, jak si představujeme.
Postupně jsem si proto utvářela vlastní cestu, z každého směru jsem přijímala to, co se mi zamlouvalo. Později jsem z toho měla v hlavě takový guláš, protože plno věcí si protiřečilo, že jsem si řekla: " Dost , takhle já jít nemůžu".
V té době jsem si začala na internetu dopisovat s jedním muslimem. Když mě řekl poprvé, že můžu být muslimkou, myslela jsem si o něm, že se fakt zbláznil. " Já, a muslimka, to dřív projde velbloud uchem jehly." Velbloud nikde procházet nemusel a ze mě muslimka po pár měsících byla.
Těch pár měsíců jsem strávila nespočet hodin v debatách o islámu, přečetla nespočet knih o islámu, včetně kritických, ptala se na věci, které jsou součástí všech antiislamistických diskuzí. Až mě jednoho dne došly protiargumenty. Všechny sporné otázky byly vysvětleny. Islám mě dostal.
Ale co teď? Můžu být muslimkou u nás? Co na to lidé okolo, ..........? Měla jsem dvě možnosti přijmout islám, nebo lhát sama sobě. Zvolila jsem první možnost, pronesla větičku, která je v úvodu, a jsem za to moooooooc ráda.
Tímto způsobem jsem se dostala na cestu nazvanou islám, která se mi zdá nejlepší. Nikomu tento názor nevnucuji, a nikoho na svoji cestu přetahovat nebudu ....
Jestli máte jakýkoliv dotaz ohledně islámu, ptejte se, pokusím se ve článcích postupně odpovídat
