Dnešní blog začnu citací "jedné středověké knihy". Ti, co nemají tyto knihy rádi, jistě prominou :)
"A říkají kočovní Arabové: „Uvěřili jsme!“ Rci: „Neuvěřili jste! Spíše řekněte: ,Přistoupili jsme k islámu!', neboť víra ještě nevešla do srdcí vašich. Budete-li poslouchat Boha a posla Jeho, On věru nedopustí, aby ztratilo se něco ze skutků vašich, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný!“ 49/14
Tento verš Koránu jasně ukazuje na rozdíl mezi vírou a pouhou příslušností k nějakému systému, v tomto případě islámu.
Muslimové jsou často kritizováni, že nebyli a nejsou schopni oddělit náboženství od práva a politického života. Naopak muslimové si právě na tomto tvrzení přímo zakládají, protože tato neoddělitelnost je známkou komplexnosti islámu jako celku, kde vše je řízeno Božským vedením, kdy víra je úzce propojena se zákonodárstvím, čímž nedochází (nebo by nemělo docházet) k rozporům mezi praktikováním víry zákonům daného státu. Problém nastává, pokud se někdo s danou vírou neztotožní. Víru vám nikdo do hlavy "nenatluče", ale zákony je třeba respektovat stejně tady, jako třeba v Íránu.
Pokud se podíváme do historie před příchodem islámu, uvidíme arabské kmeny soupeřící mezi sebou, držíce se tradic,... To bylo islámem změněno. Během krátkého působení Muhammada se začal formovat právní systém, došlo k zásadním změnám. Jako prvotní zdroj se samozřejmě bral Korán, jako slovo Boží, následován slovy a činy Proroka (sunna), který jednal dle Božího vnuknutí. Pokud se podíváme do historie mladší, uvidíme formování islámského práva šari'a (bezpečná cesta), cesta, kterou ukazuje Bůh národům, souhrn Božského řádu přikázaného lidstvu. V podrobných rozpracování se šari'a stává vyčerpávající soustavou zákonů (obor zabývající se islámským právem= fiqh). Zde (Cesta k prameni) je možno najít více informací k tomuto tématu.
Islám pokrývá celou oblast vztahů člověka k Bohu a druhým lidem. Prostupuje celý způsob života (ochrana lidského života před narozením, stanovuje pravidla při narození člověka, stejně tak pravidla pohřbu)
Muslimové věří, že každý se rodí ve stavu tzv. fitry, kdy má v sobě "zakořeněnou" víru v jednoho Boha, a vlivem působení prostředí se tato víra upevňuje, případně je potlačována.
Pokud se podíváme zpět na příslušný verš, je dle mě potřeba rozlišit islám-víra a islám-systém. S tím, že existuje velmi úzká vazba mezi oběma pojmy. Do jaké míry je od sebe oba pojmy oddělit, toť otázka. Snazší to má ten, kdo se s vírou ztotožňuje, pro něj je slovo Boží zákonem. Naopak muslim "z donucení" může brát takový zákon jako velmi nepříjemný a nevyhovující. Ale jak již bylo řečeno, zákony je třeba dodržovat. Co nadělá takový muslim ve státě, kde se neřídí šari'ou a jdou např. i proti? Může se odstěhovat, může respektovat místní zákon, může ho i nerespektovat, za což bude zřejmě potrestán. Stejně tak za nerespektování zákonů v muslimské zemi může přijít trest...
Také je třeba podoknout, že nikde neplatí šari'a ve svém plném znění, vždy se do Božského zákony různou měrou mísí i zákony lidské, včetně tradic jednotlivých států.
Demokracie a islám
Pokud přijmeme to, že šari'a je soubor zákonů daných Bohem, tudíž nejlepší možné, pak nebudeme chtít vládu lidí (demokracie). Lidé jsou omylní, Bůh nikoli. Znovu ale opakuji, že šari'a nikde 100% neplatí, proto se vždy do zákonodárství prvky demokracie dostanou. Otázkou zůstává, zda zásah do zákonů daných Bohem, je správný. Řekla bych, že většina muslimů v tom má jasno, a proto usilují, nebo by měli usilovat o zavedení šari'i v co největším možném měřítku. Právě slovíčko "možném" pokládám za důležité. Podle mě lidé nejsou na toto připraveni, a to včetně muslimů. Pokud nebude zaručeno, že uplatňování práva bude stejné pro všechny obyvatele daného státu, pokud nebude zabráněno zneužívání, a pokud se islámské právo neodprostí od tradic, pak takové zavádění nemá smysl může být velmi nebezpečné.
V souvislosti s demokracií bych se ráda zmínila o pojmu šura (šúrá), které zahrnuje pojmy jako konzultace, diskuze, porady, jak hovoří např. verš 42/38
"a pro ty, kdož Pánu svému odpovídají a modlitby své dodržují a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají..."
Poněkud překvapivě asi vyzní, že šúrá je součást islámského práva i v takové Saudské Arabii. Skládá ze z jedné "hlavy" a 90 členů, kteří musí být starší 30 let, saudskoarabské národnosti a známí jako čestní (zdroj Human Rights in Islam and Their Applications in the Kingdom of SA), svoje názory konzultují s radou ministrů a králem.
Ideální stav by měl zřejmě vypadat takto: Na nejvyšším místě - Allah, nejvyšší soudní moc přísluší chalífům (dohled nad dodržováním uznaných islámských norem, spojují duchovní a světskou moc), ti ji svěřují soudcům. Soudce je jmenován vladařem či místní správou (řídí se šari'ou).
Muhammad nám řekl: „Nechal jsem pro vás to, co kdybyste dodržovali, tak nikdy nezbloudíte. Boží knihu a moji cestu.“
související článek Tomáše
V příštím tématu se podíváme na náboženskou svobodu.
