Alžírsko... "Cestování za Allahem"

tak Aisho, kdes byla? Nečekejte cestopisný článek plný informací o Alžírsku. Tak už mě snad trochu znáte, ne? A ti, co neznáte, tak poznáte. :-)

K nevelké radosti mnohých jsem zpět :-). Rozhodla jsem se poznávat islám zase odjinud (jak je mi ostatně často doporučováno). Předem odpovídám na dotaz: "A proč jsi nejela do SA? Tam máš islám v celé své kráse"... "Prostě nejela, konec, tečka."

Po náročném cestování (kdy jsem si zažila budíček od pařížské letištní policie, kdy jsem musela vydržet cestu alžírským "tryskoletem", kde jsem si "vůbec nepřipadala", jak v houpací síti, a celou dobu přemýšlela, čím se dostanu zpět, protože do stejného letadla mě nikdo nikdy nedostane, kdy jsem na letišti odmítala nabídku k sňatku od místního "beduína", kdy jsem byla nucena řešit ztrátu zavazadla v prostředí, kde anglicky neumí nikdo jediné slovo) jsem konečně dorazila na hotel, sice bez kufru (prý bude ráno - jen mi neřekli, které), ale šťastná, že mám tohle cestování za sebou, teda aspoň půlku, páč jsem potřebovala ještě zpátky.

"Jste opravdu žena? ujišťoval se ještě hoteliér. Rychle jsem si zkontrolovala, jestli mám vše, co má žena mít a dala souhlasnou odpověď. Pak už jen hluboký spánek s otázkou: "Je to, co leze po zdi šváb nebo ne?"

Kufr ráno nebyl, ale dorazil večer, což trošku zkomplikovalo další přesun, ale zase ne tolik. V pozdním večeru jsme dorazili na místo, až druhý den jsem viděla, že jsme ve vesničce (jestli ji tak mohu nazvat- byly tam dva domy a škola) vprostřed polí.

"Tady je koupelna!" ...no koupelna je dost silné slovo, ale dobrá, a protože byl čas na modlitbu, potřebovala jsem udělat očistu. Byl tam kýbl s vodou, tak jsem se omyla a vítězně vyšla ven. "Tady je koupelna, můžeš se omýt a pak se pomodlit"... "Cože, další koupelna? No, kýbl tu je taky, jen o něco větší..Tak proboha, v čem jsem se to myla?" Zjistila jsem to záhy: byla to voda na splachování záchodu. Ach ta arabština...

Další dny probíhaly takřka stejně s minimálními obměnami: ráno nazout botky a skrz bahno se vydat na půlhodinovou procházku na autobus, tam stát další půlhodinu (v lepším případě) a čekat až autobus jezdící dle jízdního řádu "až se naplním, vyrážím", další půlhodinu do města Setif, nějaké procházky, nějaké návštěvy, nějaké nakupování. Odpoledne zase zpět se stejným scénářem: půl hodiny čekat, půl hodiny jet a hodinu jít polem (čas je prodloužen v závislosti na únavě).

Večer trocha pomoci paní domu s vařením. U toho přemýšlím, zda jsem líná já (protože celý den v kuchyni fakt netrávím), nebo si někdo neumí zorganizovat práci (páč v té kuchyni je celý den). Jak mi potvrdila i Samira (ahoj sestřičko!), tak tam ženy tu "akčnost" jen hrají, no a asi má pravdu...

Moje počáteční problémy s použitím záchodové díry se vyřešily po pár dnech (konkrétně pěti), a to po jídle zvaném "ghruf", byly to silnější palačinky sypané cukrem a BOHATĚ zalité máslem. Mňam, ale pak ta běhavka...

"Jak dlouho musím mít tu hennu na sobě?"... "Do rána" jen tak mimochodem prohodila kamarádka, když mi s tím napatlala obě ruce. "Cože??? A jak si mám asi tak dojít na záchod?"... "Až ráno." ...To ráno jsem vstala velice brzy, vlastně nejdřív za celý pobyt, a na "díru" doběhla jen tak tak.

"Fakt to na letiště stíháme?"... "Neboj, ráno autobusy jezdí častěji, protože vozí děti do školy."... Tak proč už tu čekáme skoro hodinu?" ... Chcete hodit do města?" Ptá se jakýsi mladík v polorozpadlém autě. "Ty ho znáš? ..."Ne, ale tady to tak chodí." Proč si na plné zastávce vybral zrovna nás netuším, ale do auta usedáme, a na letišti jsme včas.

Tak salam alajkum, Alžírsko!

"Kdy zase přiletíš?"..."Hm, asi v březnu, mám tu ještě nějakou "práci" ;)"