Tak to ti rudí přece jen nakonec vyhráli. Svého soupeře faulovali, uráželi, nakonec i poplivali. I hymnu, kterou si spolu zazpívali, použili jen jako jednu z dalších provokací. V týmu měli samou podivnou chamraď, která se kapitánovi postarala o vítězství. Je s podivem, jak bývalí svazáci a estébáci s přispěním bulváru dokázali vymýt hlavy lidem, o kterých by si to jen málokdo pomyslel. Ti slušnější teď říkají, že jestli je na světě nějaká spravedlnost, musí se jim to někdy vrátit. Snad to nebude zas po dalších nekonečných čtyřiceti letech.
Nejde jen o jednu prezidentskou postavu, jak by se mohlo zdát. Jde o mnohem víc. Jde o to, že znovu vyhrála manipulace a lež nad pravdou, sprostota nad slušností a hloupost nad rozumným úsudkem. Že uměle rozdmýchaná nenávist tolik připomínala únor 48. V zahraničí měli zas konečně důvod o nás psát. Zapomeňte na sametovku. Teď je tu tenhle hnůj.
Někdy to začíná nenápadně. Jednotlivci ve společnosti, která se neumí vyrovnat se svou minulostí, se upnou na postavu, která je má vyvést z jejich frustrací. Je jedno, že má za sebou podivné dětství, pokřivený charakter, nemluví pravdu a prská. Je jedno, že připomíná Ceausesca před odtučňovací kůrou, hlavně že pije pivo jako jeho voliči a je o trochu chytřejší, než oni. Ale ne o mnoho, jen tak akorát, aby mu rozuměli. Úplně postačí chodící encyklopedie. Hlavně že naslibuje lepší časy, co na tom, že splnit se to nedá . A ta ostuda v cizině ? To už je jedno, ta byla posledních deset let tak jako tak. Aspoň zas bude sranda, říkají. Špatně šité sako a tři brady jsou bližší, než motýlek s knírkem. To je jim cizí, to nemohou pochopit. Tenhle génius průměrnosti má i mnoho dalších výhod. Žil tu odjakživa i v té velké straně byl. Nemá nám co vyčítat. Závidět mu nemáme co. A že jeho žena nechce být první dámou ? Hlavně že mluví česky, pak ať si třeba sedí doma.
Stálo jim takové vítězství vůbec za to ? Za ten smrad, o kterém si myslíme, že za chvíli vyvane a přitom dobře víme, že si ho budeme pamatovat stejně jako jsme nezapomněli to trapné kšeftování při volbě prezidenta Klause. Ten falešně a prázdně okomentoval výsledek, když s ironií jemu vlastní prohlásil, že pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. U soudných občanů tak zavdal důvod k vážným pochybnostem o svém zdravotním stavu. Poté raději rychle odletěl do Chile. Než skončí, potřebuje si ještě opatřit nějaké to pero.
Není pochyb o tom, že vyhrála neslušnost s pomocí zákeřných faulů. Přesto k té lepší polovině sobotní zprávy patří i fakt, že to s námi přece jen snad ještě není tak zlé, když se téměř polovina voličů hlásí ke slušnosti, která je spojována s Václavem Havlem. Ta menší polovina prohrát musela. Tak to bývá. A možná by Miloš vyhrál i bez faulů. Takhle teď bude muset na inauguraci do Španělského sálu v saku poslintaném od zloby a nenávisti. Kalhoty bude mít po kolena umazané od močůvky, ve které se posledních čtrnáct dní brodil.
Jeho konkurent Karel vítězství uznal a popřál mu, aby se mu povedlo býti prezidentem všech občanů. V poděkování svému týmu zdůraznil, jak je hrdý, že se jeho členové nenechali vyprovokovat a ani v nejvypjatějších momentech odporných útoků se nesnížili k podobným způsobům. Ne každý dovede prohrát. Ale odejít se ctí z boje, ve kterém se nehrálo fair play, to umí jen opravdoví velikáni. Větší část voličů rozhodla, že takovou osobnost na Hradě nechtějí. My ostatní buďme rádi, že nás bude i nadále zastupovat alespoň v roli ministra zahraničí.
