Za zabití člověka pokuta. To by nám tak ještě chybělo

Provokativně absurdní návrh pana Václava Vlka by normálně ani nestál za odpověď, kdyby nebyl otištěn ve středečním vydání z 19.12.2012 nejčtenějšího českého deníku. Z toho důvodu mám za to, že byl míněn vážně a nedá mi to, abych nevyslovil svůj názor.

Pod zmíněným článkem, uveřejněném pod názvem „ Za vteřinovou nepozornost nemá být tribunál “ je uvedeno jméno Václava Vlka spolu s názvem advokátní kanceláře. Ač to není výslovně uvedeno, pan Vlk je pravděpodobně advokátem, vystupujícím v roli trestního obhájce. I návrh v článku, kde se bez empatie k obětem a jejich pozůstalým jednoznačně staví na stranu chybujících, tedy těm, kteří právo porušují tomu nasvědčuje.

Pan Vlk se po nehodě zpěvačky Rolins, kterou motorkář nepřežil, zamýšlí nad smysluplností trestního stíhání při dopravních nehodách, které se mu zdá být jen zažitým zvykem. Vychází z toho, že doprava, ač přináší jisté riziko je běžnou a nezbytnou součástí lidského života, při níž chybujeme všichni.

Je prý otázkou vteřiny, jestli někoho zraníte, či nikoli. To popřít nelze. Jde přece o to označit viníka. Přestože to tak v našem platném právu stanoví trestní předpisy, podle pana Vlka se prý v těchto případech nejedná o nedbalostní jednání, které by občan chápal jako porušování svých povinností v silničním provozu. 

Aniž by vysvětlil oč se tedy dle jeho názoru jedná, pokládá si otázku jaký smysl pro společnost má trestněprávní stíhání zcela bezúhonného občana (tímto eufemismem jsou autorem míněni prvotrestaní, jako pachatelé závažných trestných činů, ač nedbalostních)  pro vteřinovou mírnou nedbalost, která je prý mnohdy zabalena ve standartním jednání. V jednání před trestním senátem prý pan Vlk žádnou preventivně odstrašující funkci nevidí.  

V duchu této zobecněné úvahy by tak v případu Dary Rolins, neměl být nikdo trestně stíhán, protože všichni chybujeme. Navíc vjet do protisměru a tam usmrtit motorkáře se vlastně může přihodit každému z nás. Je to vlastně standartní jednání. Tak proč ho zbytečně kriminalizovat.

Podle pana Vlka by v budoucnu prý úplně stačilo v případech ublížení na zdraví uhradit poškozenému škodu a v případě porušení zákona z nedbalosti zaplatit přiměřenou pokutu. Je zajímavé, že zde na rozdíl od trestního stíhání Vlk pojednou spatřuje preventivní smysl pokuty, když píše: „ …přiměřená pokuta, která upozorní na nutnost být ve střehu co nejvíce. “ 

V posledním odstavci článku se z právníka Vlka stává ekonom, když nám vysvětluje jak by bylo dobré v budoucnu přestat přetěžovat trestní soudy, které prý mají jinou práci. Tohle prý je stejně k ničemu a ještě to stojí moc peněz. Ušetřené peníze navrhuje Vlk investovat do postihu neplatičů povinného ručení, které prý je na rozdíl od celkem běžného zabíjení na silnicích skutečně nebezpečným jevem, jenž ohrožuje opravdový zájem společnosti. Tím má na mysli úhradu škod účastníkům dopravních nehod. 

Ani sebevětší finanční obnos mrtvému zpátky do těla život nevdechne. Za život a zdraví jakožto nejvyšší hodnoty se platí v našem právu ztrátou svobody. U bezúhonných, tedy prvotrestaných potom podmíněnou ztrátou svobody. To proto, aby, jak ostatně píše i pan Vlk, soudce upozornil pachatele nedbalostního trestného činu na nutnost být pro příště ve střehu co nejvíce. Když bude nepozorný podruhé, neztratí už svobodu jen na papíru. Komukoli se kdykoli může stát nepříjemná nehoda, kterou si viník ani poškozený, či oběť nepřeje. Proč ale někdo nenabourá ani jednou za celý život a jiný bourá pravidelně? Protože někdo se chová zodpovědněji, než druhý. Auto je zbraň a zákon o silničním provozu jsou právní pravidla jako každá jiná. Zpochybňovat jejich dodržování a návaznost na trestní předpisy, by bylo velmi nezodpovědné. V naší zemi umírá v důsledku nedodržování dopravních předpisů přibližně tři tisíce lidí ročně. Argumenty pana Vlka, jeho zaměňování pojmů a zpochybňování smyslu trestního řízení patří v rámci pravidel soudního řízení do soudní síně. Ne jako objektivní článek do novin, nebo seriózní návrh na změnu zákona.